Vážení přátelé a příznivci skupiny s krycím názvem SPORTOVNÍ SKUPINA PANA KUČERY.
Dne 11. 1. l. p. 2006 jsme se sešli na tržnici v Olomouci aby sme se zůčastnili expedice s názvem Hurá na Raču – vletíme tam na Baču!!!!! No a tak to všecko začalo:
První uder účastníkům expedice zasadil nekompromisní šofer co nás všecky natahl o 30 Kč. Zřejmě se již rozkřikla naše dobrá pověst a dopravci si účtují těchto třicet korun jako rizikový příplatek. Kdo nevíte vo co go informujte se prosím na firmě Minitrans, kde již dva řidiče ambulantně léčí na psychiatrické léčebně ve Šternberku!!! Jeden si myslí, že je číňan a druhý se v noci nekontrolovatelně pomočuje a křičí Brown a Mičo néééééééééééé! Po zvládnutí tohoto nečekaného tahu pana řidiče jsme se pěkně usadili na svých sedačkách a plní očekávání odstartovali k dalším dobrodružstvím. Cesta ubíhala v naprostém poklidu. Byla suchá, místy mokrá. Relativní klid narušil až nováček skupiny ,,Pingélista od Poutníka‘‘, který nás zaskočil nabídkou na ztrestání láhve Metropolitanu. Jelikož ale zodpovědnost zvítězila, ztrestání láhve bylo odloženo.
Cíl naší cesty se nezadržitelně blížil. Nálada dobrá. Ale na státní hranici střežené neohroženou družinou Juraje Jánošíka počasí hlásilo hmlisto a zamračené bolo tak isto.
Po pár kilometrech se na nás usmálo Štěstí v podobě naprostého ažura a síle větru jak ve vakuu. To už sme věděli, že kdese v Holomoco sedí u pc pan Neger a škube si z nosu chlupy při pohledu na webovku, která zrovna vysílá oslepující záběry, které je možné shlédnout pouze a jen v silných slunečních brýlích. Konečně Rača. Bereme ski a mažeme k lanovce. Samozřejmě všichni ignorujeme šofera, který zkouší vyhlásit odjezd na 15.30.
Nechytá se!!!!!! Pár nezodpovědných ůčastníku zdržuje a vyprazdňuje se na WC, které je v ceně skipasu. No sou všici z města, takže neznají známé pořekadlo, že správný hospodář nechává stolici doma. Konečně dem na lanovku. Lyžaři a dva prkenáři. Kučera hlásí že zapomněl hůlky. Nikdo ho neposlouchá. Nemá chlemtat FURT TU KOŘALKU!!!!
Začíná lyžovačka, která působí jako balzám na bolavé útroby. Jeden stylový oblouk střídá další tentokrát dynamický krojený no prostě paráda!!! Pouze pingl od poutníka sebou pere o zem, jako když se vrací ze šichte dom. Sjezd střída sjezd, oblouk oblouk!!
Tu jeden z učastníků zatajil, že je nastrčeným agentem jedné švýcarské firmy na výrobu sjezdových hůlek. Pan Vojtek relaxující v polovině svahu, kde si vychutnává tuto idilku, je zákeřně sražen obchodním cestujícím a agentem panem Kršňákem. Kršňa využívá svých schopností a formuje p.Vojtékovi jeho hůlku přesně do podoby alá Pirmin Zurbrigen. Potom ještě jede po hlavě nějakých 25 metrů. Nikdo mu to nežere je odhalen.
Přiznává že provádí marketingový průzkum a hůlku naformoval schválně, protože ted prodá p. Vojtékovi nové a odměna v tvrdé měně ho nemine!!! Kučerovi ovšem hole nenabízí. Divné. Další atentát opět na Radima tentokrát provedl živočichář Baryska. Tentokrát nic neformoval. Po krátkém výslechu přiznává že není prodavačem lyžařského vybavení nýbrž přemýšlel o tom, že svou práci dobře zná, ale dojivost je u nich na statku zlá. Třeba to jednou rozlouskne. V poledne ůčastníci po krátkém občerstvení pokračovali ve sportovních výkonech. Došlo i na jiné atrakce, ale o těch psát nebudem. Prohlédnete si to na videu. No a máme konec. Něktěří slabší jako jeden snowboardista vzdává vyčerpán o půl hodiny dřív. No není už nejmladší.
Opět se dostáváme do autobusu. Řidič vysvětluje přirážku a přitom rozdává reklamní letáky. Nikdo mu nevěří. Odjezd. Řízky, chleba, ovoce, zelenina. Na pití čaj, nealko. Po této bohaté večeři dochází na různé alkoholické nápoje pro příjemnější cestování. Záhy se ukazuje, kdo a jak na tom je s chlastem. Dvě půvabné zaměstnankyně jednoho státního podniku, co tam mají to Pendolíno, zabavují pinglovi metropolitní aperitiv a na střídačku láhev ničí. Zatím v další části vozu začíná nenápadná leč nebezpečná pijatyka. Mixuje se všecko. Červené víno, slivovice, medová slivovice a děvčata z čd nabízejí rum. Mix začíná působit. Objevují se první úsměvné historky a první pokřiky. Pije se dál. Pan Kučera nastupuje s bojovým výkřikem ,,cecky ven a nástup na šuliny‘‘. Soused Mr. Mouse přidává pověst o bábě parukářce a píseň ,,možno zloděj možno mních‘‘.
Blíží se Olomouc. Vystupujeme, loučíme se a chceme domů. Jenže se zrodil další nápad pana Kjučra a pana Kršňáka. Odjíždime do restaurace na Rampě. 1, 2, 3 pivo zatím pohoda. Kučera objednává decáky slivovice. Někteří velí k ústupu, jiní požijí. Následky si prohlédnete na fotografiích, které mluví za vše. Pouze díky včasnému zásahu Radima Vojtka pan Kršňák neumrzl na schodech restaurace a pan Kjučr se dostal do Hodolan, kde se druhý den probudil nemytý a oblečený ve své drahé výstroji s brýlemi v jedné ruce a ovladačem v druhé. Tímto končím malý referátek o tomto vydařeném zájezdu a těším se na další podobné akce naší skvělé SKUPINY.
NAZHLEDANO CHOSE Alias Mičo