Ve čtvrtek skypuju Petanovi – co jako podniká o víkendu – a on že má už jakési rodinnéé slez…“ale esli nevim co, že je jedna volná místenka na cyklobus co organizuje SSPK“, skypuje mi. Tak, zavrtalo mi, co kdybych podruhé letos sednul na svého obstarožního Authora a prohnal mu špicema kamení?! „Navíc…,“ říkám si, „znáš ty hochy jen z prvních pátků v měsíci seďa na hospodskejch seslích, dej tomu drajv a poznej tu partičku i seďa v sedle bajku s větrem ve vlasech.“ Kutcheees mi podržel poslední rezervačku, a tak hurá…jde se nakupovat. Tedy! Bajk by byl – před třema měsícema ještě jezdil, jen ho přifouknu. Musím pořídit helmu (starou už jsem dva roky nezahlíd), cylkobágl a nějakou bajkmikinu, kdyby nahoře nebylo jako dole. Kaňour to jistil a kreditce se z těch cen málem oloupala barva.
Kdo ví, že na autobusáku mají věřejný WC hajzle na pětikačku? Tisícovka v kapse, tak jsem to uraženě opřel zboku baráku na fasádu. Kvalitní STOMIX! Nebyl jsem zdaleka první; barva pod tím pravidelným sprchováním jen lehce prorezla. Ale teho smradu!
Na lavce vzorně první Děda s Havárkou, byl jsem třetí, a když dorazil Zbyňa, počal jsem pokukovat po jejich bajkách. Uch! Koliska jak z Futuramy! Až pozdějc kdesi nahoře jsem se ale odvážil poptat, tak mě zaškolili, že to vzadu není přehrávač na cédečka, ani kafemlejnek, alébrž kotoučová brzda. Chtěl jsem poznamenat: „Do prdele jak to mám poznat, šak su jen blbej inženýr!“…ale nebylo komu. Už zas byli všeci v prachu. Ale zpátky na start.
Velitel zájezdu Kutcheees s rezervačkama dorazil až k nakládce kol. Chlapi, kurňa, ruku na srdce, lepilo vám, že nedojede, co? Mě teda jo, když jsem už se hecl a nezaspal! Podle toho, co následovalo, by mi asi ale bylo líp kdyby ho zas sundala po cestě nějaká baba. Kamionem! (soráč veliteli).
Zatímco jsem řešil trable s tisícovkou u řidiče, chlapci mi zahřívali prominentní flek na pětce vzadu u okna. Vyjelo se. Pohoda. Už u Senima ale přistoupila nějaká mladice s dvěma němejma prckama, a než sedla na prdel vedle Kutcheeese měl už ji velitel zblejsknutou. Přesně nevím jestli tu paní nebo tu prdel, neviděl jsem. Hned se ale chlubil: „Hele, umím mazat fotky jednou rukou…“
Dědek, zjihlej zřejmě blízkým rozvodem, začal rozdávat zásoby a jednomu němému věnoval horalku a druhého pustil na svoje sedadlo, což byla stratééégická chyba! Ukázalo se totiž, že chlapci němí nejsou, a že kurňa hezky brzy drze rozvázali. Obzvláště ten starší, co seděl přede mnou, se bavil tím, že mi mlátil zezadu do Zbyňového MF Dnesu, a že prej: „Noviny jsou samý blbiny, ble ble blééé…“ (tož měl klučík, asi tak prvňáček, kapku pravdu, ok!). Naštěstí nejeli na konečnou.
Zastávka Rýmařov. Bylo na čase! Rychlý piss na tůjku u zastávky před celým autobusem (po vzoru Dědka), abych zjistil, že za rohem je hospoda i vécé. Jak se ještě ukáže, Dědek je neřízená střela a není radno ho vždy následovat. Zbyňa s Kutcheeesem dali v hospodě po jednom, aby na Ovčárně bylo co vysypat. Tam už „v bajk“ a ťap ťap na Švýcárnu. Lidí jak na pouti. Ale pro mě se blížila chvíle kdy budu sám. Úděl zelenáče – samota. A plíce na štangli.
Během sešupu dolů do Kout k lanu jsem ještě zahlédl přírodní úkaz hodný zaznamenání: Havárkovy gastrocnemius a soleus, alias lejtko. V záběru. To byl pohled! Doporučují vidět štyry ze štyrech bukvic!
Z Kout jsme vylanili pod horní nádrž (u větrníků udělali pár drsných obrázků – viz galerie), obkroužili ji, a začali stoupat kamsi: „Kurva! proč furt nahoru!?“ Čili zase sám. Na panoramata seru! Jen přežít! Chlapci, aby se ujistili, že jsem ještě nezdechl, mě tak akorát vždycky z nouze počkali, a když jsem dotlačil sebe a bajk, zavelel se konec přestávky. Akorát jednou jsem byl pár šlápnutí vepředu. To když se Kutchneees ještě potřeboval vychcat, a na hromadě klád to pustil opalujícímu se sršánovi mezi tykadla. Sršáň, nemilosrdně šlehanej velitelovým bičem, nemoh odstartovat a kymácel se jak miniGodzilla. Nečekal jsem až biče nebude, opatrně (prdel už jsem měl na cucky) nasedl a mazal pryč. Jen sem zaslech Dědka jak radí Kucheeemu: „Nechej si ho opíchat abys ho měl konečně velkýho!“ Inu, rada zkušeného – Dědek…s vosó. Cha! Asi u třetího pařezu mě zase předjeli.
Rovinečka k Alfrédce a sjezdík k Mravencovce byla celá tortura. Křeče v nohách trochu polevily, když mě Zbyňa chvíli předtím zachraňoval magneskem ze svých zásob. Ale peklo byly ty záda! Dávná zkušenost sběru jahod v Albionu před dvaceti rokama mi proti tomu dnešku přišla jak ozdravná dovolenka. Vždycky když jsem slezl, namotal jsem se na řidítka jak šál ze stříbrný lišky a toužil po lámání v kole (ne v bajku). V protisměru.
Konečně! Pod kolama dvouproudovej asfalt. Průjezd Karlovem …a cíl! Na Morávce borůvkové slavnosti, všude davy lidí a každej druhej místo pusy díru do hlavy. No, a mraky borůvek. Upadl jsem na lavičku u hospody a už nevstal. Děda šel zařídit 13-ku Svijany, aby se zase v ňom probudila ta ne(z)řízenost. Vypadalo to na dosrkání toho jednoho půllitříku – nebyl nic moc – s důstojným přesunem na cyklobus. To by ale nebyl Dědek, aby se nepřihnal s něčím na zub. „Á jejda!“, šeptám si pod vousy. „Á pičo!“ řvou ostatní na celou Morávku. Borůvkový sen. Fialová rumová „boule“. Špatný to nebylo – Havárka chytil slinku a vytáh se první s losovačkou. Hned ale dostal po uších. Rozstříhali jsme ho na cucky. Zatímco zmizel pro rundu, Zbyňa Dědka a Kutcheese zkoušel z histerie losovaček, přesněji, kde proběhla ta úplně nejvíc první. Já sem to měl v paži. Jednak jsem nemoh mít – coby zelenáč – ánunk, a jednak jsem už deset minut zkoušel vstát na hajzl. Tož, vstal jsem, nakonec, už proto, že Havárka s právem vyzval; a ty všeci hadi můj šutrák zabalili. A že: „Nenech se ojebat jak Havárie!“, kterej rundu předtím dones poloprázdnou. I já jsem využil práva, aby se za chvíli ukázalo, jaká sviňa je velitel. Huláká, prej: „Dáme všeci nůžky!“, a sám nás s Dědkem vytupil. Finále – k Dědkově smůle – mé štístko. Tak mazal pro rundu. Druhou. Kapku mě ho bylo líto…Děduly.
Ááále co, neměl si začínat…
Následovala celovačka a loučení. Chlapci cyklobusem na Olmik, já měl odvoz na chatu známých za rohem v Suché Rudné. Na maličkou grilovačku. Dal jsem tam jednu metaxu a usnul (omdlel?) při vyzouvání. Ráno pohoda! Až na ten mozol pod kuliskama.
Jak dojeli chlapci nechť připíšó sami.
Peetrs
Good bajk
Tom Toto Kutcheees