Jak asi víš, pár z nás – konkrétně přeceda, Jouda, Břetislav a Petan jsme měli možnost zajet si v půlce prosinca na pár dnů na rakouské ledovec Stubai. Naša skupina byla doplněná eště o dva správny týpky Jirku a Toma z Břetinové strany. Tož zde si můžeš přečíst pár postřehů z této akce.
Asi to tak máme každé z nás, že když se na něco těšíš, tak se na to aj zodpovědně připravuješ, sleduješ počasí v místě, sněhovy podmínky, vývoj počasí na dny kdy tam máš být a podobně. Jak se termín blížil, tož aji my sme to pečlivě sledovali. Ale jak na sviňu – Márfyho zákony fungujó dokonale, jeli sme v pátek, ve středu vidíš předpověď na sobotu která řiká, že pré -20°C a zataženy a silné vichr. No a zase měli pravdu kuwa!
Sobota – den první.
Představ si tu situacu – v sobotu ráno doraziš po celonoční jízdě pod ledovec a na parkingu zjistíš jaká je venku kosa, navíc ten pocit zimy byl eště umocněné tim, že jedeš v nevytopenym Transportéře – takže sediš celó cestu oblečené se zimnima doplňkama na sobě. Ale jako dobry, tělo se má kuwa otužovat, to je jasny. Ale řeknu tě, že se ti fakt nechce se převlikat a jet tam kdesi nahoru, když tušíš, že je tam hore ještě větši kosa a že tam fučí eště větši silné vichr než dule. Jasně, to prostě musiš překonat, páč to bys přiště mohl rovnó zustat doma, to je jasny. Nahovno bylo, že vyjels kabinó navrch a tam fakt mráz jak sviňa, do teho ten vichr a co bylo eště víc nahovno, že díky sněžení nebylo skoro nic vidět. Jak se vole celó dobu těšíš na to, až si na to prkno stópneš, že si dáš opatrně prvni zahřivaci jízdu tak aby ses s tím srovnal, tak to těšení tě tam kuwa v mžiku přešlo. Představ si jak jedeš, teď hubu máš obalenó šátkem přes rypák tak, že přes šátek máš aj bryle, tim pádem vidiš eště větši hovno, protože jak décháš, tak se ti vlivem teho šátka pod brylema ty skla zamlžujó a mlha na skle se ti v tym mrazu okamžitě změní na námrazu. Sjedeš dule ani neviš pomalu kam a ani neviš kadyma vlastně jels, okolní krajina je v mlze, terén pod prknem je taky v mlze – krásně to vidiš na té vrchni fotce, kde je hezky vidět, jak ti zem splyne s okolím. Tak to sjedeš asi 6x a pak deš do hospody, protože to se fakt nedalo. Takže prvni den mrazivé. O to víc se každé těšil na ubykacu. Tu sme našli celkem bez problémů, krásné prostorné apartmánové dům, skované v lese a kopcu nad dědinó. Garáž vyhřátá, pokoje útulny, zařízení skvělý, sauna, balkón, přijemná pani domáci. Prvni co se na apartmáně udělalo, že se mrskly bágle na pokoje a narazil se sud Šeráka. Noja, čteš dobře, měli sme sebó chlaďák a dva sudy piva, vlastně soudky no. Jako musim řict, že je to daleko lepši mět v Alpách sud piva, než flašky či plechovky, prostě paráda.
Neděla – den druhé.
Předpověď furt špatny, sice nahoře bylo asi o 10 stupňu tepléš než v sobotu, ale furt bylo asi -12°C a světlo zase nahovno. Jako místama se jezdilo líp než včerá, páč už nemusels mět ksicht tak moc obalené šátkem, takže se ti aj o to míň zamlžovaly okuláré. Dokonce my tři na prknách (Petan, Kutcheees a Jirka) sme se v závěru aj odvážili vlizt na zavřenó trasu, co vede údolím až dule. Jako nebyla to žádná sláva, sem tam šutry, ale konec byl dobré a taky byl dobré ten pocit, že se mužeš dostat dule aji jinak než v megakabině zdejší lanovky. Nebylo ani divu, že se pak každé těšil na saunu a ta byla fakt super, Jura ju eště trochu poštěloval aby vic hřála, holý zadky ve sněhu a podobně. No a večer došel prvni soudek piva.
Ponděli – den třetí.
U snidaně zaplé televizor a tam hlásijó, že Stubai ledovec je celé den kvulivá vichřici zavřené. Trochu komplikaca, páč skipas koupené na 4 dny a v podminkách se piše, že ti samože nikdo nic nevráti a 47 ojro je celkem dost. Nu což, vyrazili sme ven se provětrat, projít místní dědinu, kostelík totok, vymyslil sem, že najdeme kešku a nakonec to byl fajn asi 3 hodinové vélet. Škoda jen, že hospoda dule byla zavřená. Večer totiž došlo pivo aji v druhym sódku.
Utery – den čtvrté posledni.
Tytok posledni dny mysim nemáme nikdo rád. Sotva vstaneš, musiš se balit a balení třeba já fakt nesnášim. Dobrá zpráva byla ta, že ač se to dule tak nezdálo, protože byla mlha jak sviňa a sněžení, tak nahoře to bylo konečně takovy jaky to má v Alpách byt – slunko a k tomu eště čerstvě nasněženy!
Jezdili sme furt, podmínky super. Jenže po obědě během hodiny opět totál mlha, ale asi uplně nejvíc největší a to taková, že na 500 metrech se 4x válíš ve sněhu. To už se nedalo a ukončili sme to.
Počasí si prostě nevybereš. Údolí je nádherný, hory taky parádní, škoda, že sme teho moc neviděli. Každopádně u mě je to jasný, musim tam ještě jet, ať už v létě či v zimě. Koneckonců, je potřeba uplatnit ten jednodenni skipas, co nám ho dali jako náhradu za zavřeny ponděli.
Tož zas někdy na horách SNB zdar!