Sem si řekl že to musim projet, prozkómat, vykómat, cestu vymyslet. Už jsern dál nemohl čekat, posledni vikend, i když hrozilo nehezké počasí. Riskl jsem to.
Přijedu do Považské Bystrice cca 12:15, viditelnost už od Púchova asi 10m. Trvalý déšť, prietrž mračien.
Sedim na nádri, čumim, čekám, přeméšlim co dál. S každou minutou čekání se mi zmenšovala šance že stihnu vlak zpátky na druhé straně pohoří. Sláva, ve 13h přestalo pršet, obloha se začala trhat.
Všade sa valila voda. Začalo smažit. Vyrážím. Les napumpovanej vodou, slunce pere, v lese jak v papiňáku. Během šesti vteřin durch mokrej. Cesta po které jsem jel byla nějaká ovčí magistrála nedaleko salaše, pokrytá směsí bláta a hoven od oveček. Na to jsem zvyklej, na slovensku běžné. Ovšem po těch průtržích se ta hovna změnila v zelenohnědou kaši, která se promíchala s tím bahýnkem, takže na cestě byla krásná souvislá vrstva sraček.
Nu což, do kopce to šlo, cestovní rychlost cca 6km/h. Bahna přibývalo. Weirwolfek držel, ale sem tam plaval. Když jsem přebrodil asi 75cm hlubokou kaluž ve které jsem samozřejmě uvízl po náboje a zjisiil že jedu hodinu a ujel jsem asi 5km, vyhodnotil jsem siluaci, vyválel se v bahně , po bleskové analýze že bych to jel cca 12 hodin jsem usoudil že se na to mužu vysrat. Projel jsem si pár cestiček a hybaj zpátky.
Ovšem při šíleném sjezdu se zákonitě stalo, že veškeré ty sračky se mi nacákaly na záda, na batoh, souvislý zelenohnědý pruh jsem měl od vajec přes bachor, nový Sony DSC-T90 přes krk, xycht, mé samozatemňovací okuláre Specialized až na helmeta. Huba jedno velky hovno, vrstva asi tak 3 milimetry po celé ploše.
Takto jsem přijel na železniční stanici a požadoval rezervaci na mezinárodni rychlík. Baba že hej, ale že české koruny neberou a já samozřejmě měl u sebe pouze českou tisicovku. Rezervace povinná, bez ní nelze jet. Hbitě mi poradila že vonku v novinovom stánke mi rozmenia. Jdu tam a baba že hej, rozmění mi ale iba celú tisíckorunačku, ale že eště nemá taktú hotovosť, že vraj až predá daaké časopisy a cigara. Že se mám zastavit za hodinu. Tak jsem šel znovu na nádr, rozbalil svačinu a jedl. Jak tak jim, tak mi do huby lezl ten pisek co jsem měl na hadičce z kejmla a tak jsem si sem tam odplivl. Vtom vidim dva maníky, na zádech „Železničná polícija“ , jak pokutují nějakého chlapa za fajčenie na peróne. No a jak mě viděli si vesele odflusávat, hned ke mně a vraj „dobrý děň mladý pán, váš občiansky.“ Řikám „nemám chlapi, zabudol som doma. Mám iba režijku“. „Stě ochotný zaplatiť blokovú pokutu za znečišťovanie stanice? Predsa tuna sa neplive!“ Já rezignovaně že hej, ale že mám iba tisíckorunačku, či mi vrátia nazpäť eura, abysom mal na rezerváciju. „My zme neny zmenáreň !“ a nech jim dám teda pas. Nemám chlapi, všetko mám doma. Ten mladší staršímu cosi pošepkal, starší se na mě podíval, asi ucítil jak těžce páchnu, trpce se usmál a prej že to pro tentokrát vyriešime domluvou.
Tak jdu do té trafiky, baba svině že už vraj má eur dost a že za 1000 Kč mi dá presně 30 eur. Řikám zvláštní kurs máte, né? „Chcete-berte. Nechcete-nechte byt.“ Co jsem mohl dělat. Vzal jsem a šel do pokladnice pro rezervaci. „Pane už je pozdě, vypršel limit 2h před odjezdem z výchozi stanice. Máte smulu.“ Kurvaaaaaaaaaa ! Jak se mám dostat dom? Smrdim, rezervacu nemám, mokré su, jiny spojeni je na čtyřikrát přesedat a doma nekdy v devět večer. Nic, du na Fatru, musim to uhádat. Je to ten samej vlak opačnym směrem kterým jsem přijel, tak si mě holka průvodčí bude pamatovat a ukecám ju. Vlak přijel, lžu jak když tiskne že po té bouřce vypadl rezervační systém a že mě poslali přímo sem. Baba že hej a co že som robil. Řikám sportoval jsem ! Baba dostala záchvat a že mi lístok prinesie. OK, budu čekat v jedálnom voze.
Vlezu do jidelňáku a šinu si to ke stolu. Polstrovany sedačky, sněhobílé ubrusy, koberec. Už si sedám a vtom mě za poutko na batohu jedna čašnica decentně uchopila, druhá přiskočila a podložila mi prdel a záda nějakým starým bílým ubrusem. „Takto to bude lepšie, mladý pán.“ Řikám hej, asi áno, dajte mi dvanáctku Budvar á 1.40 eur a noste rychle….
Cesta uběhla hezky. Chlastal jsem piva. za dvě hoďky jsem byl doma. Zaplatil jsem 12 eur, holky si vzaly nacucané zelenohnědé ubrus plné sraček a já slavnostně vystoupil.
Na tachu 18km, ožralé jak cep a bahno s hovny i v uších. Co víc si přát.
Tak Good Bajk přátelé, nashledanou v sobotu, máte se nač těšit.
Tom Toto Kutcheees