Akce myslim opět zdařilá přátelé. Na startu 8 kusů. Ožralé Zbyněk včeréši, Myrasvosó, Olik, Majkl, Havárka, Honza bez Marty zrádkyně, Kutcheees a nová tvář, benjamínek skupiny Alice – nevěda do čeho se připletla. Ve ValMezu se přidala naše spřízněná valašská bajkerka prsatice Marčéla. Na Valašsku nás přivítalo azuro a bezvětrno. Co víc si přát. Hned na 2. Km nás čekal nekompromisní test horských převodů Ho-Či-Min I. Poznámky typu „To si děláš prdel“, nebo „Až dostaneš rozum to se to bude jezdit !“ tak na to jsem si dááávno zvykl. Nic novyho. Ale myslim že přinejmenším to byl velice exotický začátek jaký jsme ještě nejeli. Na km č.4 Zbyňa slavnostně hlási „že je prosimpěkně už střizlivé“ , že všecko vycákal na Hočimince. Porovnali jsme si bebina, do krve rozdrásané ruce, zafixovali cáry kůže , poskytli Havárkovi první pomoc poněvadž si odřel kůžičku asi o stromeček a jeli dál. Krásně se to vlnilo a bylo znát že jedeme trasu kde se obvykle cyklisti nezjevují. Co si pamatuju, v tomto úseku jsme nepotkali nikoho. Stezka se tam vlnila, singl se měnil v lesní cestu a naopak, balzám na duši bajkerovu. Po pár km nás čekal Ho-Či-Min II. Sjezd vymazlenej technickej lesem, uzoučká dlouhá pasáž, no lahůdka. S vidinou exkluzivních fotek jsem lákal členy skupiny do děr, strží, nepodařilo se. Všichni obezřetní, pan Havárka dokonce tak, že z kopce kolo vedl. Tím si okamžitě od Zbyňka vysloužil indiánskou přezdívku „Ten co tlačí i z kopce“. Rychle se ujala, videem doložena. Příjemných 20km první poloviny trasy končilo v hospůdce „Ve dvoře“ v Rajnochovicích. Kyselica, fazulačka, pilsneři a kofola, jak komu libo. Z této hospody si velice dobře bude jeden pán pamatovat Zbyňu. Zbyněk totiž šel kakat(jedna mísa na pánském) a vtom tam přiletěl nadoraz jiný pán a začal se dobývat na mísu. Hekal, cloumal dveřma, přetahoval se se Zbyňou o kliku až ju nakonec urval a zahodil. Zbyňa dostal záchvat smíchu jelikož mu v ruce zůstala ta delší část …a pán se asi posral. Tohle nám pak líčil u jídla, no zážitek. Po jídle jsme zamáčkli slzu, jelikož se odpojila Marčéla, vzala to přes Tesák na Vsetín.
Po posilnění nás čekal zlatý hřeb, stoupák na Kelčský Javorník, zvolili jsme cestu servisní, šotolinku vyvedenou až k vysílači. Stavitelé se moc nepárali s tím kudy povede, šla drsně napříč vrstevnicema . Honza se tak posilnil fazolačkou že hned v prvních metrech přetrhl řetěz. Nedá se svítit je to prostě hustej kovář.
Z vrcholku Kelčského Javorníku, odkud nebylo nic vidět jsme se vlnili po hřebeni až k dalšímu sjezdu. Tady na vrcholek dojížděl Havárka, my jsme už tam čekali, když volal: “ No proč mě teď nefotite když jedu, furt fotite jenom když tlačim kolo, teď foťte !!“ Vtom najel na šutr či co, jebnul sebou o zem, kolo na něm, cvak cvak, no a fotka byla na světě. Co bych na jeho přání neudělal. Jeho hláška „Já se nemužu zranit, nastupuju do nového zaměstnání“, pobavila všecky.
Pak ještě jeden krvák stoupák a už jsme fičeli singl, hlína šoto hlína šoto, rozmanity hezky, dlouhatánskej sjezd až do hospody ve Chvalčově, pivo, pivo, pivo, jídlo, pivo a na vlak.
Nevím jestli ostatní postřehli, ale po klasické cyklotrase jsme jeli asi jenom 1km ve valmezu a pak asi 1km ve Chvalčově. Jinak divočina, turistické chodníky. A tak to mám rád.
PS: Pochvala Alici, první výjezd s náma a krom toho že nás na 2.km poslala všecky do prdele tak celou cestu usměvavá šlapala a nebrblala.
Good bajk
Tom Toto Kutcheees