A tož byl to vcelku vydařené vélet 🙂
Zbyňďa, Olik, Golem, Havárka, Děda s natrhló Vosó a já.
V Šumperku se k nám připojil ještě nějaké Chosého kamoš. Jak ale viděl, že hned na prvni odbočce směřujeme polňačkó do lesa, se od nás zase odpojil.
Počasi parádni, vedro vubec nebylo, trasa taky good, i když občas mi připadalo, že mistama byla schválně vedená po širých a dlouhých od slunka rozpálenych polňačkách, kde byl jen prach a spáleny obilí 🙂 Pak se neni čemu divit, že při sjezdech, kdy to po té ujeté vysušené slámě klouže jak sviňa, si 1x ustlal Zbyňďa a 2x Golem, z toho šel Golem jednou stylově přes řiditka, kdy jeho letici bicygl málem sestřelil kolem jedouciho Havárku.
U studánky kus od Bradla Zbyňďa už nevydržel drhnoucí brzdové kotouč zadniho kola a dal se tedy do opravy. Jenže to udělal chybu, protože šel zrovna okolo Golem se slovy – „pánové čemu nerozumíte? Říkají o mě, že su odborníkem na kotóčovky…“! Udělal nám přednášku o uzavřenym brzdovym okruhu, kdy neni možný aby po rozmontováni brzdy vytekla brzdová kapalina… Zbyňďa tedy povolil dva imbusy a všechna kapalina byla v hajzlu! No nic no – praví Golem, asi to budeš muset z toho Bradla sjet jen s předni brzdooooo no. Tak sundali kotóč ze zadniho kola aby nedrhl o pakny a bylo 🙂
Co na tym, že pak Zbyňďa jak brzdil ve sjezdech tretrou o zadni pneu tak, až si ju prošópal, hlavně že to všechno sjel bez pádu. Odměnou pak po nějakych 70km v sedle bylo závěrečny ochlazeni našich rozpálenych zadku na Poděbradech.
Petan