A tož byl to dobré vikend. Cely to začalo v pátek krátkym soustředěním v M3.
Cesta tam i zpátky proběhla nakonec Golemovó dodávkó, kdy šofér musel snášet lehké slivovicové ozón. Po příjezdu následovalo ubytování u pana Vlka v pokojích pravda menšich ale útulnych, jejichž výhoda spočívala v tym, že se do hospody dalo sejit po schodech jen v papučách. Dule pak u našeho rezervé stola večeřa a nějaky ty piva a taky čaje.
Po moučníku proběhla krátká družba s torzem druhé štěpánovské skupiny ve vedlejši chatě. Nikdo nic nepřeháněl, čekal nás totiž v sobotu sportovni vykon.
Ráno po snidani krátká instruktáž ohledně běžkařskych stylů a to zejména o klasice a bruslení. O chůzi na běžkách kupodivu nepadlo ani slovo, což bylo divny, páč polovina skupiny tento styl často použivala. Po rychlym namazáni skluznic se tedy mohlo vyrazit směr Paprsek.
Šlo to celkem těžko, muselo se jet(jít) totiž do kopca. Velmi složity to bylo zejména pro ty co na tym stáli po prvni či podruhy v životě. Zatímco zkušení běžkaři Golem s Joudó vystřelili navrch do hor brilantnim klasickym stylem alá Bauér, Petan, Kutcheees a Chosé se lehce potýkali s technikó běhu, resp. chůze.
Toto by se dalo celkem pochopit u snowboarďáků Petana a Kutcheeesa, protože ti nejsó zvykli na jakysi hůlky, avšak u lyžařa Chosého to bylo nepříjemnym zjištěnim. Jeho čas se naplnil asi po 100m chůze, kdy se zezadu peletona ozvalo, že se na to může vysrat, že to otáči a jde za Spejblem chlastat na chatu Anežku.
Večer pak Chosé obhajoval svůj úmysl se na běžky vysrat sdělením, že za to može hematom na řiti, které si přivodil pádem z běžek na zem na metě 100m.
Inu co, skupina pokračovala už pouze ve čtyrech. Golem zavelel, že se nebude šlapat furt do kopca, tak se to trochu ošidilo dvojkotvó Řetězárnó. Jízda na tym vleku to byla taky náramná legraca, zejména pak vystupování bylo zábavny. Pak už to bylo celkem dobry, terén se vlnil, chůze střídala běh či brusleni. Zjistilo se taky, že se při chůzi na běžkách ani ty hulky nemusijó použivat. Počasi užasny, azuro, -4°C, mraky lidí na trasách.
Na Paprsku nejaky to pivo, gulášovka, kofola. Návrat pak většinó z kopca ve sjezdařskym postoju zvanym vejce přes Petřikov, Ramzovó do Ostružné do Skilanda na dvě. Chosé nemaje klůče od cimry chrápal aji s hematomem schoulené v křesle na chodbě u vlka.
Po večeři zase nejaky ty piva, moučniky a čaje z tater.
V nedělu ráno napadanéch asi 15cm čerstvyho. Po raňajkách honem pozdravit druhó skupinu na Anežce a pak ve vánici odjezd. Po 3km Golem zjistil, že je to nahovno, že se v té vánici nedá vubec šoférovat, tak se muselo zastavit v Brané v Kovárně na polivku a na dvě. Cesta byla dlóhá a zábavná, dopijely se zásoby a Chosé u Tróbelic šrot. Škoda, že nebyla větši učast.
Ti co si mysleli, že po páteční konzumaci běžky vubec neobujem se netrefili.
Byl to povedené vikend s krásnym sobotnim vyšlapem na Paprsek v užasnym počasi. Fotky máš v galérce, video nejaky taky bude.
Tož zase třeba někdy nekde na horách a aji třeba s babama zdar!
The SSPK