První pokus 4.6. před týdnem, to jsme 2x zmokli, ale stálo to za to. Start z ValMezu. Krása ty Valachy. Nemužu si pomoct. Bio jsme nedali, spadli jsme na druhou stranu masivu a ujížděli před bouřkou. O to víc času jsme měli v Bystřici p. Hostýnem na piva a jídlo. Jouda, Hypermira, Dědasvosó, Petan, Kutcheees, Havárka.
Druhý pokus 11.6. start ze Vsetína úplně jinudy. Bylo nás 5. Petan zabloudil hned ve Vsetíně za nádražím a za půl dne se ocitl na Slovensku. Děda s tató, Hypermira, Kutcheees a Chose jsme to vzali přes kotáry hore dole směr Troják přes Ratiboř a dál přes Lukov do Zlína. Tentokrát jsem si to pohlídal a s několika kratšíma zajížďkama jsme dodrželi itinerář. Na biofarmě dal Děda kyselicu, tata kyselicu, já jsem sežral biokozu, domácí biochléb a všichni biopiva z Černé Hory. To už se ale se mnou skoro nikdo nebavil. Jenom mezi zubama furt něco cedili o čurákách a že si děda odpálil při těch sjezdech obloženi, hypermira pré že by po celé trase uvital 2x vic hospod a tak. Nic novyho. Ve Zlíně konečně pilsnerek a hybaj domů. Usmiřovačka byla v Meteoru u svijanské 13°. Pak se to trošku zvrhlo…jednu ježnó a jum. Jum nepiju, dé mě sjivovicu. Sjivovica není, tak finskó. Hypermira nebyl jaxy ve své kožce, furt neco mrmlal, ani kořalu si nedal, chtěl jet dom. Mešákovi se nechtělo, bo jsme chytli slinu lihovou. Děda sázel 13ky jak zamlada, tata to samo. Už se stmívalo když jsme se rozcházeli. Zaplatil jsem tři kola kořalek, nevim kolik 13tek a jenom zdálky sem slyšel: „Mijooo, počkyyy, nebuď nasjanééé !“
Fotky z obou akcí najdeš ve fotogalerii.
Good bajk
Tom Toto Kutcheees