Jak je patrné z profilu i z motivačních fotek, trasa byla naplánovaná velmi pečlivě s důrazem na krásné výhledy a taky na to, abysme tam zase nechali všechno. Díky rozmarnému počasí se však akce stala téměř bezvýhledovou. Také se celý výjezd nesl v komorním duchu, protože taková esa jako Petan (z rodinných důvodů), Mrca (z pracovních důvodů) a Zbyňďa (ze zdravotních důvodů) se této akce nezúčastili.
Na nádru jsme se sešli v sestavě Kučis, Mira, Olik, Krby (premiéra letos), Chose (+dráček mráček) a Radvoj – tedy 6 kusů. Vyrazili jsme tradičním rychlíkem směr Hulín, zde přestup směr Valmez. V Bystřici pod Hostýnem pronesl Kučis suchou větu, že je dobře, že jedeme na Radhošť a ne na Hostýn, neboť tam je dnes sanitární den a ani autobusy tam dnes nejezdí. Jedna z věřících babiček, která chtěl vystoupit se na něj zadívala a nedůvěřivě se ptala: ,,Kecá? Že kecá… Dostane do čuni…“
Pak už jmse vystupovali my ve Frenštátu. Společné foto, poslední nákupy, poslední doladění kol, že Tome? (Tom si chtěl trošku upustit vidličku, ať se mu líp šlape do kopca, až si ju skoro celou vypustil). Vyrazili jsme směr Pustevny. Cesta se pomalu zvedala, projížděli jsme kolem skromných stavení místní honorace a šup před Ráztokou jsme se dali do asi 10 km dlouhého táhlého stoupání směr Pustevny. Vhkost vzduchu 95 %, viditelnost 4 m, několik výhledových oken leč bez výhledu. Poslední metry na Pustevny jsme stoupali pod lanovkou, na které se pohodlně vezlo dalších asi 150 kolařů. Rozdíl byl jen v tom, že oni byli suší a plní sil.
Pustevny v sobotu = Václavské náměstí. Urychleně se vydáváme ,,Národní třídou“ směr Radhošť. Neskutečny davy. Fotíme se na několik pokusů u sochy Radegasta – pohanského boha pohostinnosti, plodnosti a úrody. Na vrcholu Radhoště se posilňujeme kofolkou, začíná krápat a my se vydáváme kolem kaple směrem dolů na Pindulu celkem brutálním sjezdem asi 5 km ve stoje a permanentně na brzdách. Některé úseky jsou pro mě nesjízdné a proto se nechávam kolem postupně vláčet dolů.
Dolů přijíždíme za vydatného deště, nacházíme útočiště v zastávce Connex Morava a čekáme, až děšť poleví. Chose studuje vylepené plakáty. Nacházíme tel. kontakt na ,,masérku“ z Rožnova, taky je zde plakát folkové skupiny Navalentyn. V budce se také nacházejí 2 turisté asi manželé. Kučis povzbuzen raním vytočením stařenky ve vlaku konstatuje, že na Velký Javorník vyjedeme na kole za cca 2 hodiny, načež paní turistka začne hledat spoj v jízdním řádu se slovy, že se na Velký Javorník muže tak akorát vy..at.
Vyrážíme na Javorník, máme dvě možnosti: buď budeme 600 m tlačit kolmo po modré, nebo pojedeme asi 3 km po cestě vrstevničky. Volíme variantu B a tlačíme tedy 3 km. Vždycky se necháme takhle nalapat. Počasí se umoudřuje, během stoupání se nám otevírají výhledy a zahlédneme i vrchol Radhoště. Nevěřím, že jsme tam ještě před chvílí byli. Na Javorníku jsme kolem 3. odpoledne, dáváme si bohaté občerstvení, výhledy jsou zde v plné kráse. Výtečný kvasničák Benjamínek 13, výtečné domácí klobásky, výtečná čočková polévka (ještěžě nejel Zbyňďa, to by zase bylo). Necháváme proschnout oblečení, společné foto s panorámatem a konec pauzy. Zbytečně se rychle balíme a začínáme honit vlak – chybí nám asi 20 km a máme 90 minut do odjezdu Emila Zátopka z Valmezu.
Při sjezdu z Javorníka je topspeed, myslím že to byl tentokrát Tom 68 km/h. Vyklesáváme houpavým tempem, někteří jedeme už jen silou vůle. Sjíždíme do Valmezu, Emil nám ujel o 7 minut. Jedeme tedy osobákem, je to podobny akorát se musí 3x přesedat a není tam jídelňák. Chose dopíjí všem zbytky vody z vaků. V 18.30 přistáváme v Olomouci. S konstatováním, že den byl príma prohlašujeme akci za úspěšnou. Příště zas Tomku!!
Výborná příprava, díky Tome!
Good bajk evrybaby!
Rádio Radvoj
Jenom pro doplnění, nejlepší top speed měl Mira 71 km/h, ovšem byl mnou diskvalifikován pro nadváhu.
Tom Toto Kutcheees