Okem nováčka…
Sraz byl 7.30 na nádru. Díky Kutcheesovu důvtipu, rezervovat místa pro kola, jsme se pohodově nalodili. Cesta vlakem probíhala poklidně.
Na nádraží v Branné proběhlo hromadné foto a pak už hurá do kopců. Na zahřátí menší stoupačka po místní asfaltce, kde se už peloton začal trhat díky Danovu přesmykovači, který fungoval pouze ručním shozením řetězu dolů. Bohužel ne za jízdy. Výjezd z Branné krásným stoupáčkem po čerstvě pokosené louce nám po chvíli odkryl první ,,kochačku“ na hřeben Králického Sněžníku.
Nahoře se nám odkryla druhá strana Jeseníků v čele se Šerákem a tam jsme poprvé k naší hrůze zjistili, co nás opravdu čeká. Začaly padat první návrhy o lanovce.
Vystřídalo se pár padáčků a stoupáčků, na louce i v lese, až jsme se krátkým sešupem dostali k Císařské boudě. Tam nás už čekala pěkná šotolinka dolů do Petříkova. HyperMira těsně pod Petřasem píchl a došlapal pěšo. Dole pořídil novej galuskovej plášť a zas řádlil jak o ,,dušu“.
Petříkov byl ve znamení bobové dráhy. Jen největší odvážlivci vyzkoušeli nástrahy sjezdovky tentokrát bez sněhu.
Z Petřasu jsme se přes kopec přehoupli na Ramzovou a začaly padat druhé návrhy o lanovce. Vypadala lákavě. Kuchees ale zavelel vpřed, tak jsme šlapali. Cesta se kroutila okolo sjezdovky až na Čerňavu, kde nás čekala další ,,kochačka”. Pohledem na Petříkov ze shora jsem ani nevěřili, že se toto dalo vyjet. Hypermira vytáhl dalekohled z dob válečných a rozhlížel se po okolí.
Pak jsme se vydali konečně ,,normální“ cyklostezkou vzhůru na Šerák. Soutěž o nejlepšího cyklotrialistu vyhrál podle fotek asi Olda, nebyl jsem u teho, tlačil jsem kolo po šutrech někde na chvostu. V polovině cesty nás čekala asi krásná vyhlídka, neměl jsem už sílu se podívat. Po dalších dvou kilometrech konečně Šerák a Šerák (nebo to byla Holba?). Pro pobavení turistů jsme s Mrcou předvedli pár vtipných kousků s pomocí helia. Radvoj se převlékl do suchého a vzpomněli jsme si společně na pokrývače Peťana (i fotograficky). Po Kučisově hlášce ,,…teď už to bude jenom z kopce“ jsme vyšlapali další kopec a dostali se nad sjezdovku.
Downhill po černé byl i pro otrlé oříškem. Radvoj to v polovině položil na bok a natrhl si lýtko. Mrca si na vlastní kůži vyzkoušel, že se i kotoučovky na kole se můžou rozpálit do běla.
Pak už nás čekal jen padák dolů do Branné. Radvoj jakožto zkušený kameraman jel dolů pod kopec natáčet a varoval i pár skupinek turistů před šílencama, co za chvíli pofrčí. Dolů to letělo jako šutr, turisti stáli jak zařezaní (naštěstí). Vracečku v kopci nezvládl Kučis a vlítl do mechu, Mrca pro jistotu za ním, aby mu to nebylo líto. Zkoukli jsme jeden pěchotní bunkr, udělali foto a jeli dál. Mrca ještě cestou v příkopě zkontroloval kvalitu zdejších kopřiv, než přeletěl přes řidítka, ale ještě stačil dojet do Branné mezi prvníma.
U Pytláka v Branné nás už čekali, ale nedostatek zelňaček nás trochu rozmrzel. Trochu ve spěchu jsme stlačili jedy všeho druhu i vnucenou Pytláckou medicínu a za lehkého deštíku jsme dojeli zavčas na vlak.
Cesta zpět byla opět poklidná až spavá.
Joukie
Doplním jen 2 hlášky, které mě velice pobavili:
1. Mrca se prá Markétky, jak se jí libil výšlap na Čerňavu. Odpověď: ,,Kuwa…!“
2. Mrca nadává Zbyňďovi, kterej se mu pořád plete před kolem při sjezdu:
,,Ty Zbyňo, ty budeš jezdit za mnou!!! Já před tebou jezdit nebudu….“
Radvoj