Po ranním rozmrzení z větru a zatažené oblohy se kolem desáté hodiny udělalo překrásné azuro. Idealní podmínky, super lyžování, konečně lyže, které mi sedí… Ideální stav. V hlavě mi utkvěla jedna perlička: lingvista Břetik přeložil nápis na lanovce ,,RAUCHEN VERBOTEN“ – ,,KUŘTE OPATRNĚ“. :-))
Radvoj
Daskabát hodnotí akci jako naprosto perfektní, doprava super, párek good sníh OK příště zas.
Jarda
Ranní nástup u autobusu bez chyb, pořád jsme si sice dávali „sváteční“, ale vše proběhlo v pohodě. Spánek narušoval Chose, u Pohořelic na spící autobus začal v naprosté tmě se slunečními brýlemi zpívat „haló, kdo je tam, …“ a ošahával přitom Lendar, pak opět usnul. Draci proběhli taky v klidu, akorát u pálenky za 600 000 CZK jsme se dlouze zdrželi, jelikož jsme hledali nějakou pokutičku pro Daskabát, kterej si nechal doma kabát (stále nezaplaceno…) Rakousko nás vítalo bez problému, navíc s nově otevřeným obchvatem prvních dědin, čímž se doba cesty na rakouskou dálnici zkrátila cca o 10 minut. Počasí v úvodu popsal Radvoj, lyžování taktéž. Určitě ze začátku byly výhodou lyžařské brýle než „obyč“ sluneční. Krásné lyžování, bylo spíše méně lidí viz foto. No a konec akce, někdo s párkem v ruce, někdo na policii. Je to poučení pro nás všechny. Rád vzpomínám na dobu kdy jsem si chválil místní poměry právě pro tyto možnosti odložit jakékoli lyže kdekoliv. Nebo tam nechat batoh s kamerou. To u nás bylo nemyslitelné, tam samozřejmostí. Jenže čím více tam slyšíte češtinu, polštinu, maďarštinu, tím více musíme být na pozoru. Cesta autobusem : „Karel a Karel“, nutné focení (jsem zvědav na ty Krahulíkovi fotky televize), pak občasné pády mezi sedačky, hledání PDA… Pro Radvoje vzkaz (černý humor): sleduj pořad „Chcete mě“ , třeba ti Srstka nabídne nějakého Dobrmanna.
Rohlik
Rozhodně Vám milí přátelé a kamarádi nebudu líčit nic ze zpáteční zmanipulované cesty zpět, kdy jsem byl opit a pak jsem sloužil k posměchu druhým a kdy jsem taky v závěru asi pár lidi naštval :o( Chtěl bych zde popsat situaci jinou která se týká přímo dění na svahu, lépe řečeno výjezdního místa ze 4sedačky. Jak jistě někteří víte, jsem už velikéj snouborďák a to i přes to, že jsem na tym stál teprve po třeti v životu. Jen tak ještě trochu tápu zejména v zesedání a výjezdu z lanovky. Přeci jen jedna z lanovek měla díky malému množství sněhu poměrně prudký sjezd. Mívám docela problémy se stabilitou při těchto sjezdech a snažím se všemožně volnou pravou nohou rýt rýhy do sněhu a tím brzdit. Zpočátku nic moc, řezal jsem sebou docela, ale později už mi to šlo. Později jsem najednou jezdil na sedačce sám, a sjezdy mi už docela šly. Nevím ale jestli to bylo tím, že lyžařstvo na této lanovce poznalo, jak mi to při sjezdech nejde a raději mě nechávali jezdit samotného. Inu co. Učený z nebe nespadl žeja!
Ale abych se vrátil k situaci kterou vám chci popsat. Při jedné jízdě nahoru, kdy si ke mně přisedli 2 lyžaři jsem v závěru jízdy zpozoroval jak jedné lyžařce sedící na sedačce přede mnou vypadla přímo přede mě na výjedový můstek hůlka. Mrkl jsem pravým okem na obsluhu lanovky a viděl, že se už pán chystal celou lanovku zastavit. Ale já zachoval chladnou hlavu a mávl na něj jakože pro mě není problém tuto hůlku při vystupování vzít a předat majitelce. Obsluhují se usmál a byl jistě rád, že nemusí zastavovat provoz. Zvedli jsme zábradlí, pomalu jsem slezl a hůlku hbitě a šikovně vzal do levé ruky. Jenže lyžařka která celou tuto situaci pozorovala, zřejmě nevěděla, že mi tyto sjezdy JEŠTĚ dělají potíže, stála docela blízko zrovna v mé sjezdové dráze. Já se všemožně snažil pravou nohou dělajíc rýhu ve sněhu brzdit, ale marně. Jaksi jsem to ale neubrzdil a neumanévroval a vrazil do lyžařky. Chuděra se složila společně se mnou k zemi. Statečně jsem hůlku neustále svíral v levé ruce! Vymotal jsem nohu z jejich lyží a hůl předal. Vedle ní stojící zřejmě matka mi poděkovala slovy danke, já slušně odvětil bitte a raději rychle koloběžkoval na prah sjezdovky ztratit se někde v davu :o) Hlavní ale bylo, že kvůli jakési trapné hůlce se nezbzrdil díky MĚ provoz v tu dobu tak vytížené lanovky čtyřsedačkové.
Petan snb.
K Hochkaru se nedá moc dodat. Silvestr strávený tam a na lyžích patří k tomu nejlepšímu co jsem zažil. Skvělé počasí , skvělí lidé. Kdo nejel může litovat. Bohužel však musím konstatovat, že upadá smysl našich výjezdů a to je cesta zpátky. Tentokrát až na světlé vyjímky (Petan a Chosé) byla cesta velice decentní. Kdepak jsou ty časy, kdy jsme kolektivně pomočili nezměrná území Rakouska. I řidiči byli dosti překvapeni (nevím zda mile nebo byli zklamáni) ale až do poslední chvíle očekávali úder SSPK. Apeluji na všechny staré, dobré, kvalitní členy SSPK: ,,Proboha vraťte se do našich řad!“ Na závěr si dovoluji navrhnout po každé akci vyhodnotit nejlepší foto zájezdu. V tomto případě navrhuji všelidové hlasování k fotům č.142, 171, 175. Každý svým hlasem může přispět do mlýna.
Breta