Těžko popisovat co jsme zažili. Omezím se na fakta, líčit krásu co nás přivítala je zbytečné, prostě se kochejte fotkama a tiše záviďte kdo jste se nezúčastnili.
První co jsme se po příjezdu do Švajcu telefonicky dozvěděli od našeho místního přítele Roberta bylo to, že nám na uvítanou napadlo 60 cm prašanu. Po 20-ti hodinové cestě vzpruha jako blázen. Takže nahoře na ledovci nás čekalo celkově asi 170 cm sněhu, prašanu ve volném terénu po prdel. Ubytování stylové, městečko Saas Grund pod sněhovou peřinou, vánoční výzdoba, jako v pohádce. Místní lidé příjemní. V samotném Saas Fee je ekologický provoz, takže veškeré automobily a busy do města nesmí, po městečku se pohybují jen elektromobily. Legrační malinkatá vozítka jako skibusy a taxi a zásobování v jednom. Jako z nějakého kresleného filmu.
Samotný vrchol Mital Allalin má asi 3500 m a je v sevření několika čtyřtisícovek, od 4000 asi do 4500 m.n.m. Na vrcholku je otočná prosklená restaurace, takže člověk sedí , popíjí a hospoda se pomalu točí ve směru hodinových ručiček a nabízí naprosto jedinečné výhledy na ty alpské macky. Sem se dá dostat pohodlně pouze místním metro expresem ve skále, nebo skialpinisticky z druhé strany. Do toho sluníčko … hmmm ! Samozřejmě jsem dal místní bier Cardinal. Chutnal hezky, ale řídkej.
Jezdili jsme jako šílení , každý večer párty, zásob bylo habakuk. Pivo, víno, kořalky kvanta. Jeden večer nám Robert připravil typické selské švýcarské jídlo – Raklet. Roztavený švýcarský sýr vynikající chuti s bramborem a cibulkama a k tomu specielně k tomu určené víno. Sýr se pomalu na speciální pícce odtavuje z cihly a seškrabuje, člověk baští dokud mu síly stačí, popíjí víno a klábosí. I pár hodin. No gurmánský zážitek. Jedli pili hodovali a ráno hups zase na svah. Sjezdovky-alpský standart, čili tip ťop mazec. Samozřejmě tu byly k dispozici i volné terény, neodpustil jsem si je -dřina dřina ale krááása. Dokonce museli odstřelit lavinu, hrozilo nebezpečí že to někdo urve. Neunikl nám ani fun park kde se jezdí svěťák. Supr trať, startovní rampa s bloky, padáky jako blázen a klopené zatáčky na hraně bubnu, vlny a ďábelský skoky. Jeden jsem absolvoval-dopad na zádo, z druhého jsem měl respekt, bylo to hovado vysokánsky. Ti kluci co to jezdí jsou tříčtvrteční blázni. Lítají luftem jakoby se nechumelilo. Trénovali tam mj. olympionici japončíci, no radost pohledět.
Takže hop do sekce fotogalerie a posuďte sami.
Vivat SNB !
Tom Toto Kutcheees