Vážení Létající Čestmíři, přátelé, členové a příznivci skupiny SSPK, stejně tak i Vy neletci, kteří sebou nenosíte potřebné doklady ;+) Byl jsem požádán o sepsání zážitků z akce Létající Čestmír. Zde Vám tedy přináším pár postřehů.
Krátce úvodem.
Zhruba před 14-ti dny vymyslel vedoucí Tom ToTo Kutcheees báječnou akci. Neváhal jsem ani minutu a přihlásil se. Už od mala se mi děti posmívali kvůli mému příjmení a velkému nosu, že jsem dravý pták Krahulík (čti krahujec) proto jsem chtěl poznat jaký je to pocit létat.
Den Před.
Ať se podobná akce naplánuje s co největší pečlivostí, její konání závisí na počasí. A to nám bohužel nepřálo. Ještě ve čtvrtek jsme nevěděli, zda se vůbec pojede. ToTo proto po domluvě s pilotem stanovil za rozhodující páteční dvacátou hodinu. Něco před pul devátou přichází zpráva, že se jede.
Den Dé.
V 7:55 se skupina ve složení ToTo, René, ZuKu, Chosé, Radvoj, Lendar, Marťule, Břeťa, Břetkyně, Olik, Lidka, Mrca, Miška, Markéta a já shromažďuje u ToTova domova. Po kontrole stěračů a klaksónů a dohodě o rozestupech 7 – 9 metrů mezi vozy vyrážíme ve stanovených skupinkách ve 4 vozech směr Javorový vrch u Třince. V našem pólu, který jsem šoféroval s navigátorem Marťulou a pasažéry Olikem a Lidkou, panuje pohodová nálada, prvně zde zazní pro mě do té chvíle neznámé slovo „TERMIKA“ a Marťulena šifra „Kaktus vykvetl“ (posádka vozu jistě ví oč jde :o))
Cesta byla mokrá, místy suchá až kousek za město Hranice, kde Radvoj kdesi u odpočívadla které bylo v protisměru reguloval kolonu Čestmírů pryč z vozovky. Zde nás dojíždí opozdilec Pepan + 3. Důvodem regulace byla zpráva pilotova, že na Javorovém vrchu, se zničeho nic otočil vítr, prej že fuči z kopca. Řikám si super, poletí to aspoň dál a rychleji, ale ToTo nám sděluje, že v tomto počasí, se na Javorovým lítat nedá s tím, že se musíme rozhodnout co dál – zda pokračovat a doufat, že se vichr otočí (nevěřil jsem) a nebo se na to vykašlat a jet domů (nechtěl jsem) a nebo využít zahraničního záložního kopce Straník (prý se tam lítá ať je větr jakej chce).
Po krátké debatě se jednomyslně shodujeme, že jedeme dál a počítáme i s variantou Straník. Vůz s Pepanem + 3 s námi již nepokračuje (první odpadlíci – že by strach? ;+)). Po menších problémech s navigací v jednotlivých vozech se úspěšně sjíždíme pod Javorovým vrchem. Mrknu na větrné válec na tyčce – a ŠPATNY, fakt furt fuči z kopca! Pilot říká, že to tady dneska teda nepude bo větr fuka na špatnu stranu a že jestli chceme lítat tak jedině na záložáku Straníku nedaleko od Žiliny.
3 neskokani (Lendar, Radvoj a vedoucí ToTo) nemají u sebe sebemenší důkazní matroš o tom, že by byli občani ČR! Jedem směr Žilina. Domlouváme se s piloty, že oni to na čáře zkusí s celníkama ukecat a i když si zjevně rozuměli bohužel neuspěli, škoda. (pozn. autora: neznám důvody které vedly výše zmíněné 3 neskokany k tomu, že si doma nechali OP a dokonce i kartu pojišťovny zdravotní na kterou se v pohodě za hranice ČR dostala roztomilá ZuKu.) Dochází k další redukci, skupinu tak opouštějí ochotně se nabízející Chosé jako šofér + Lendar, Radvoj a zdrcený organizátor ToTo.
Straník (769m/n.m.) – krásný to kopec u Žiliny s nádherným rozhledem do širokého okolí. Konečně jsme dorazili na jeho vrchol. Při pohledu na oba piloty jak rozbalují bágle s nádobíčkem cítím první lechtání v břichu. Počasí furt stejný – zataženo a vítr promnělivý. První odvážlivec je Břetkyně, hned po ní letí René. My máme výhodu sledovat techniku startu a fotíme a kamerujeme o stošest. Je nádhera pozorovat ladně se vznášející paraglajdy jak letí malebnou krajinou. Dalším Čestmírem se stává Břeťa, následován odvážnou Miškou! Piloti musí vyčkávat na vhodný protivítr při startu. TERMIKA dnes nebude, to je jasný. Dalším v pořadí je Mrca, následován Olikem. Čekání na vítr se prodlužuje, místy je i bezvětří. Začínám si všímat zvláštní věci – starší ze dvou pilotů neuvěřitelně přitahuje bezvětří. Zatímco mladší rozbalí, připne pasažéra a startuje, starší rozbalí, připne Čestmíra, čeká a NIC! Čeká 5 minut, čeká 10 minut… Dalšími v pořadí jsou Čestmír Marťule a já. Zde jsem zjistil, že nejsem sám, kdo si smůly staršího pilota všiml. Jak jinak jsem si měl vysvětlit fakt, že Marťule obsadila pilota mladšího s tvrzením, že já se budu jistě líp VÁHOVĚ hodit k pilotu staršímu! V duchu si říkám, je to dobrý vítr teď krásně fučí! Marťule okamžitě startuje. Můj pilot mě strojí, přivážeme se k padáku. Po pěti minutách bezvětří si říkám, že to bude v pohodě. Pořád slyším jak mi pilot připomíná, že až řekne START mám běžet. Stojíme 10 minut, vítr nikde. Nevím už jak si stoupnout, stále stojíme na místě. Po 15-ti minutách se konečně vítr zvedá a já dostávám pokyn! Jako poslední letí Čestmír Lidka. Dál nemá smysl cokoliv o zážitcích z létání psát. Nelze totiž slovy vyjádřit pocity které jsme všichni prožívali tam nahoře. Ti co letěli mi istě dají za pravdu a ti co letět nemohli nebo nechtěli přišli o hodně. A v žádném případě nám náladu nemohla pokazit ani o 100,- Kč vyšší cena.
Závěr.
Cesta zpět probíhala hladce, v našem voze panovala veselá nálada jakou jsem už dlouho nezažil! Parkujeme a končíme v Olomouci u Švejka. Pivem a gulášem uzavíráme báječný den. Tom ToTo Kutcheees se k nám jako správný vedoucí připojuje – a tak to má být! ON to vymyslel, ON to zorganizoval a ON ten den s námi u Švejka i uzavřel. Škoda jen, že neletěl, nevim asi se bál nebo co. Děkujeme Tome ;+)
PS: šifra pro Olika – „Kaktus už odkvetl“ :o)
ČESTMÍR Petan.