Po minulé zkušenosti s neřízeným boardováním nádhernou krajinou v okolí Štrbského plesa, jsme si odhlasovali, že vyrazíme na další priezkum. Tentokrát Broňa vybral iné pohorie krásnej Slovenskej republiky a to Nízké Tatry, jmenovito Chopok – stredisko Jasná. Slovensky jsme po minulém výletě už uměli dokonale. Jeli jsme stejným vlakem jako minule a byl ale docela problém najít volný místo. Nakonec jsme vlezli do kupé a slyšíme ze tmy „boha to sů ale bordy!“ Sedělo tam jedno dievča a jakéjsi ujo, který se probral jen vždy když ucítil, že si dáváme slivovicu, inu co, nechali jsme několikrát kolovat a ujovi šmakovala panečku. Cesta docela uběhla. Vylezli jsme z vlaku v Liptovskym Mikulášu – městě mojí rodiny a nasedli do busa narvaného lidma co jeli do práce nahoru na Jasnou. Na místě jsme byli asi hodinu a půl před otevřením lanovek a opět jsme nechápali – znovu azuro, nikde ani mráček, všude bílo – NÁDHERA! Začali jsme vyvádět jak malí kluci, rychle se obuli a v plné zbroji si vyšlápli na nejbližší kopec.
Jezdili jsme co to šlo a co nám lidi dovolili, středisko je to veliký a docela mě překvapilo kolikže tam bylo lidí. Fronty začaly být čím dál delší, což se projevilo hlavně v odpoledních hodinách kdy se počasí měnilo z minuty na minutu a když se kvůli sněhové bouři zavřely některé vleky. Nikdy bych si nemyslel, že lze na jednom místě v jeden den zažít azuro, polooblačno, polojasno, sem tam zamračené, sněhové preháňky, sněhovou vánici, prašan, mokrej sníh, hlínu, led, +7st, -10st. I takové jsou Tatry.
Jak již bývá tradicí i letos jsme se dostali do střediska zrovna v době kdy probíhala jakási akce, tentokráte Lets’Go Párty, na které se představoval a ochutnával slovenský energy drink Let’s Go. Prodávaly se dvě verze – bez a s. My si samože dávali tu s alkoholom :o) Obdrželi jsme i jakýsi slosovací kupón, na který jsme měli napsat jméno, bydliště a iniciály pro ověření totožnosti. V 15h probíhalo losování o ceny a my jsme slezli ze svahu v 14.55 s tím, že vyplníme kuponek. Z recese jsme na kupon napsali naše pseudonymy Bronislav a Rostislav Květomírovi, SSPK Olomouc s tím, že je přece blbost aby nás vubec vylosovali. Třetí cena – nějakej maďar fekete lófás, druhá cena nějakej polák nebo ukrajinec. Docela jsme se bavili když losující chtěl po vylosovaných aby nějak prokázali svoju totožnost a dělali jsme si prdel z toho, že až nás vylosujou bude sranda jim dokázat, že to jsme zrovna a právě my dva ti Květomíři :o) No a jako na potvoru nás na několikerý pokus samože vylosovali a my tak vyhráli první cenu !!! Naštěstí bylo na lístku uvedeno SSPK, což jsme jim hned řekli a dokázali tak, že nepodvádíme :o) Zbývá už jen vymyslet jak si s Broňou rozdělíme značkové okuliare Bollé za takmer tri tisícovky slovenských korůn. Navrhuju, že je já budu nosit přes den a Broňa přes noc ;+)
Po losovačke jsme si ještě dvakrát zajeli a měli toho opravdu plny zuby, v závěru už byl sníh těžkej a my utahaní, ale opět jsme nelitovali toho, že jsme měli možnost poznat krásné a veliké středisko Jasná.
Zdar SNB
Rostislav Květomír (Petan)
… nemám co dodat. Snad jen to, že se tam musim vrátit. Vůbec jsme nestihli přelézt na Juh , ve free zóně je 250cm sněhu, než jsme to všecko polozili, byl konec. Taky proto že se mi ztratil Rosťa a zase se našel, ubrečené čekal u kabinovej lanovky, do které když jsme lezli tak jsme museli jet navrch s otevřenéma dveřma, protože má tak dlóhy prkno že mu čóhalo přes maďarovu hlavu ven.
Jo a autentické video z losování o Bolléčka buď pojede na webu nebo na vyžádání pošlu. P.S. Kuwa ten Rosťa se tak ožral na zpátečni cestě, že sem z teho až málem ztratil telefon :o).
SNB Zdar
Bronislav Květomír (Tom Toto Kutcheees)