Přátelé!
Tato akce byla opravdu nestandartní. Ovšem byla to aspoň pro mě výzva. Nejvyšší hora Moravskoslezských beskyd nám chyběla. Pradědu z Jeseníků už máme, Velký Javorník taky, Beskydy byly na řadě. Bohužel jsou vlakem hůř dostupné, proto trasa delší, větší než malé množství asfaltu… doufám že to některé neodradilo. Ale MÁME JEJÍ SKALP!! Hrábli jsme si na dno, ani počasí nepřálo.. o to větší to byl výkon. Jsme moc dobří všichni a mám z toho dobrej pocit. Na brblače se nezlobim poněvač si stejně nepamatuju co řikali, neboť jsem byl ožralé jak cep.
Good Bajk
Tom Toto Kutcheees
Sobota – 2.6.2007 – 6.45 SMS od Kučisa – nejedu su navalenec.
6.55 – sraz na nádru v hojném počtu: Pepan, Jordis, Zbyňa, Mira Štursa, Petan, Mišan Vysoudil, Honza Smetana, Radim a Chose Mišákovi, Hyper Mira, Olik, já Radvoj a nakonec i Kučis a Honza z Čáslavi. Celkem 14 ks – dobrá účast.
7.19 – Odjezd směr Frýdlant – cesta v poho – sem tam chemický poplach po Kučisově probdělé noci. Na trase z Hulína ukazuje Kučis paní průvodčí Frýdlant na mapě. Prej je to pěknej kus.
9.50 – Společné foto ve Frýdlantu a vyrazili jsme. Za 5 minut první stoupáček a Pepan už se válí v kopřivách. Vypl si levé kufr a vystupuje na pravo. Ep ep já padám… První vlnky, mírný opar, zatim pohúdka. Kučis první krize – ale nesleze neni zbabělec. Vymlouvá se, že musi fotit panoramata, proto musí pořád zastavovat.
11:40 – Ivančena – Mohyla – Někteří čekají i 30 minut na poslední přijíždějící – Kučis podává výklad o partizánech a o STB (tak pré ne o partyzánech, ale o skautech), společné foto a výjezd směr Lysý Vrch.
Konečně vše jak má být, já na chvostě, první křeče – lýtka, stehna. Ještěže na mě Chose vyčkává. Doplňujeme tekutiny a cukry.
12:50 – Lysý Vrch – Moje dno – naštěstí nahoře občerstvení. pepan a Jordis si dávají gulášek ve slevě. Začiná pršet.
Sjíždíme do Ostravice, pád Petana asi přes pařez, naštěstí jen osma na kole a mírné pohmožděniny. Jednohlasně požadujeme pokračování ve výjezdu a žádáme si další kopce, protože rovinky a sjezdy jsou pro zbabělce. Přejíždíme tedy dalších 25 km směr Trojanovice. Po cestě se nám s Mišákem stala zajímavá věc. Jdeme si tak vedle kola po ,,vrstevničce“ když tu náhle vidíme v přikopě kučisovo kolo a v houští sténá medvěd. A dokonce si mrumlá – ,,Kuwa musim si přesednout už na třeti misto“.
Tady se od nás odpojují Pepan s Jordisem, protože ti maji večer slibeny a musijou jet o vlak dřív. My ostatní se vydáváme opět po ,,vrstevničce“ k lanovce na Pustevny. V tomto úseku nemůžu ani šlapat na kole, ani vedle něj jít – křeče do stehen zepředu i zezadu. Tady nás chytá slejvák, naštěsti je lanovka v provozu. Při sjezdu z Pusteven odbočujeme za silnice na lesní cestu teď už jen závěrečný sjezd do Rožnova. Cca 3 km před cílem potkává Radima Mišáka defekt (jediný za celý den). Ujímá se kola a běží – 20 minut do odjezdu vlaku. Vše se stihlo včas.
Cesta zpět – super cyklovlak z Rožnova do Valmezu, tady pauza, pívo, mišák ryž. Dále Hranice, Přerov – ajznboňák nás nechce pustit do vlaku s kolama – kučis ho ukecává. Cca 20.30 návrat do OL.
Největší borec na konec je pro mě Mira Štursa – co kopeček to krize, ale všechno vyjel. Pro mě akce dobrá, mé síly přeceněny.
Hlásím závadu – Jordis Magistr nekoupil rundu.
Radvoj
O výletě:
bylo jasný, že to nebude projížďka litovelskym pomoravím, proto su rád, že jsme to všichni dali, bylo to drsný hlavně kvůli tomu počasí.
O letu přes řidítka:
bylo to rychlý, z toho pádu si vybavuju jen to, jak sem nedobrzdil v zatáčce, vyneslo mě to, strhl jsem řízení vedle pařeza a valil sem mimo cestu, předni kolo se kouslo a pak už jen jak jsem stál zas na nohách a nadával. Kolo odletělo doprostřed cesty kdesi. Kučis jel za mnou a konstatoval, že umim padat a esi su ok? Až na zhmožděniny jsem byl, měl sem štěstí. Nutně ale potřebuju nový bryle, při pádu se mi nadvakrát zlomily o tatranku v kapse.
MTB zdar!
Petan
Všechno začalo pátečním(sobotním) rozebráním tratě na kurtech. Ráno budík,bolehlav a jede se. První krize-ve vlaku smrtící Kučísuv bioplyn. Potom už jenom nahoru,dolu a sem tam nějaká vrstevnička. Nelze zapomenout na Mišáka a jeho poznámky. „Ještě řekni vrstevnička a zabijutě“ nebo „Seru tě na cely pivo,deci režné !!“
Večer příjemná únava a ráno cesta k domovu. Když to příště vyjde, přijedu zase.
Honza Čáslav
Toto mi utkvělo v paměti:
1. Konec etapy, příjezd do cílové hospody v Rožnově. Padá z nás únava..vidina Pilsnera..zdá se, že vše odpuštěno. Kdosi pronáší…“no, ten závěrečnej sjezd byl super !“ .. na to naprosto zdecimovanej promočenej Mešák brblá pod fousy: „Leda kravskó piču !“ poté beze slova vyzouvá boty, vyhazuje je do kýble s nápisem Algida, exuje pivo a belhá se směr nádraží…
2. …a ještě jedna během cesty. Kdesi v terénu, všichni už se silama na dně..najednou za sebou slyším Hypermiru: „Jestli tam bude eště nějaké kopec kurwa, tak dostaneš lopatu a srovnáš ho!“
Tom Toto Kutcheees
Vážení přátelé!
Dovolte abych zareagoval na šílený ulet nazvaná Lysá smrt.
Protože sem před 2 rokama šel na Lysinu pěšky, věděl sem do čeho idu. Bohužel sem netušil. že vedoucí skupiny je v podstatě homosexuální masochista a vymyslí trasu, na které začnou selhávat některé životně důležité orgány. ANO přátelé byl to mazec!!!! Při slově vrstevníčka se mi zálévali oči krví a hláška poslední kopeček uváděla v šílenstvo!!! Ptal sem se pana bratrance Radima na jeho pocity. Jedinou odpovědí bylo kompletní odrecitování otevřeného dopisu pana Matonohy s tou vyjímkou, že vše bylo adresováno Tomíkovi!!! :-)) Ale s odstupem několika dní, musím pana vedoucího pochválit, protože nás donutil šáhnout si na dno a ukázat že ještě něco zvládnem. Příště se už opět těšíme na nějakou tu vrstevničku.
MTB 3X ZDAR
Chose -skupina jih
Zdarec, tak za sebe musím říci, že mám nezapomenutelný zážitek a to v podobě dvou skalpů. V prvním horském táboře – mohyla Ivančena, kde jsme potom byli nuceni na našem apolitickém výletu vyslechnout přednášku o perzekuci skautů v bývalém režimu, jsem byl dříve jako Petan a Kučis – HURÁ. Příčiny – já odpočatý, vyspaný, plný cukru a elánu. Oni po těžkym, v krizi a skoro bez spánku (po těžkym není přesné, Kučis ještě v deliriu). Nicméně ani tato situace nesnižuje moji upřímnou radost z předvedeného výkonu. Navíc to bylo vše, co jsem předvedl a v pěšáka mně neproměnila jen moje neschopnost vypnout kufry a strach z pádu do rokle J. Také bych byl nerad, kdyby zůstala opomenuta Kučisova seznamka se spolucestujícími ve vlaku. Obě děvčata jedoucí na školní sraz (po 50-ti letech) byla nadšena z toho, že se setkala s muzikanty jedoucími zahrát dětem na školu v přírodě a následovně si zazávodit na kolech. Kučis se chvástal svým širokým a dlouhým (jako vždy) repertoárem a pomlouval Zbyňkův hudební sluch a muzikantské schopnosti.
Z hlášek opět boduje Pepa, jeho:“Toto nemá se sportem nic společného, kuwa……(bylo toho víc)“ mě pobavilo. Nesmím opomenout ani Radima Mešákovic, kterého jsem na žádném předcházejícím výjezdu nezaznamenal a tak jsem předpokládal, že ho svou skvělou fyzičkou rozdrtím. Realita byla taková, že se kolem mě vždy prohnal na svém kole s rámem č 32 – soudím dle toho, že jsem měl hlavu v úrovni jeho sedlovky, prohodil něco o magorech a o tom, že se na to může vys…….. aby pak posměšně zmizel za horizontem. Sem tam to ještě vyšperkoval pohodovým šlapáním ve stoje s výkladem krás okolní krajiny, zatím co já s hrůzou sledoval na hodinkách můj tep a přemýšlel, co mi Gabča asi nechá zahrát a jestli nezapomene na Kabáty.
Takže, výlet perfektní, toho terénu mohlo být opravdu více a žádná alibistická předmluva Tě z toho Kučisu nevyseká, ale konec dobrý, všechno dobré.
Postřehů by možná bylo i víc, zatím však ještě pořád nemohu tak dlouho sedět.
Analův zdar
Olda