Tento výjezd byl opravdu zajímavý! Charakterizovala bych ho: „cestou necestou, polem nepolem, lesem nelesem, chrabaštim i silnicí….prostě vším!“ Nalodili jsme se s manželem do cyklobusu, kde již seděli Mira vosa, Kučis, Petan a Olik.
Cesta byla klidná. Vylodili jsme se v Rýmařově. Peťa, jako vedoucí skupiny zorganizoval miniškolení nad mapou, ale členové skupiny byli vyloženě neukáznění a nezodpovědní! Místo proškolení o trase si Mira zajel do hospody, Honza mi pumpoval kolo – já mu asistovala, Olik chytal lelky a Kučis dělal, že poslouchá, ale evidentně nedával pozor. Pak ta cesta taky vypadala!
Zabloudili jsme hned za Rýmařovem, asi tak na 3 km! Projeli jsme se lesem, chraštim, polem…a chválapánubohu dojeli na silnici. A směrovali na Rešovské vodopády, které jsme slezli s kolem vedle sebe, nad sebou, prostě všude možně jenom ne pod sebou! Ale zvládli jsme to. Bylo tam ale fakt nádherně! Následoval hnusnej kopec nahoru do hospody. Tam jsem ze své poslední pozice trhla Miru a dojela jako předposlední. Jaký úspěch! Padly pivka a párky v rohlíku. Ještěže jsem si taky dala, protože pak jsme jedli až za celých 5 hodin, což bez párku bych určitě nedožila!
Takže jsme pokračovali na Sovinec…..nejdřív super sjezd lesem do Valšova, byl opravdu hustej (jak říkají moje děti), křičela jsem…chlapi si mysleli, že blahem, ale bylo to hrůzou! Ale všichni jsme to zvládli a jeli dál. Samozřejmě, že jsme zase zajeli….ale Honza to tam naštěstí znal, tak jsme se rychle zase našli. Kolem Sovince je cesta dlouhá a strmá, samozřejmě směrem nahoru! Já ji šla pěšo! A nad Slovincem ani nemluvim. Hruza! Prodírali jsme se trávou plnou kopřiv, levý lýtko pálí ještě teď! Kolem Sovince jsou velice zrádné lesy! Já tam zabloudila s Klárou o prázdninách – jezdily jsme 1 hodinu lesem kolem Karlova, najely 10 km a dostaly se na stejný místo, jak vyjely!
My jsme se naštěstí stále drželi červené turistické značky, která nás přivedla až do Řídeče k myslivně a pokračovali dál…opět do kopce! Do Chabičova u Šternberka. Původně jsme chtěli jet do Žlebu na jídlo k Muflonovi, ale opět jsme zabloudili a neodbočili kdesi v Chabičově a jeli přes Větrník do Šternberka. V pět hodin odpoledne jsme se konečně naobědvali na náměstí pod kostelem.
Pak už jenom po silnicích přes Štarnov, Bohuňovice, chlapi do Olomouce, my do Dolan.
Počasí vyšlo super! Svítilo sluníčko, začíná podzim, který je v místních lesích opravdu nádherný! Krásný výhled na Sovinec, nad Sovincem panoramata, super vyhlídka nad Šternberkem…..moc pěkný!
Tachometr mi naměřil 63 km, ale opravdu náročným terénem!
Shrnutí:
Kučis – defekt 2x
Olik – defekt 1x
Honza – zapíchnutá vosa v levém stehnu 1x
Já – mucha v puse 1x (naštěstí jsem ju vyplivla)
Takže toť vše. Napsala jsem to jak mi huba narostla a ve spěchu, protože už sedím v práci.
Marta