Rychlebské stezky, aneb kurwa kameň nevyhrává!!!

Po hodně dlóhé době se opět uskutečnila společná bejková akce SSPK ve větším počtu účastníků než DVA!!!
Účast – Krahulíček, Zbeňďa, Dědaděda, Havárek, Jouda, Potápěč a tři hosté, kteří si zasluhují být doplněni do seznamu – pracovně jsem je nazval Špacír 1, Špacír 2 a Špacír 3.

Den první – Sraz na nádraží dle hmg. Po seznámení, aniž by někdo něco domlóval, začali účastníci zájezdu vytahovat ohnivó vodu, kteró pro jistotu vzali sebó. Batožina vypadala vcelku stejně, až na dvě vyjímky. Jouda měl suverénně nejmenší zavazadlo, páč si nevzal skoro nic a Havárek, ten zase táhl asi celé obyvák. Jeho krosna by pobrala zavazadla několika účastníků výjezdu.

Ale to je vlastně jedno, kdo si co naložil na záda, s tím celé pátek jezdil.

Nastópili jsme do vlaku a rozdělili do dvou kupé, v jednom mladé špacír tankoval slivovici z kanystru a ve druhym ptáčci oblbovali druhé pohlaví, až dostali také slivovici. V Zábřehu přesun do autobusu, který kočírovala velmi hezká blondýnka.

Na první sedadlo Krahulíček a Zbeňďa, přestože to bylo místo vyhrazené pro průvodčího. Celó cestu do Lipové naše skupina bavila celé autobus. Sličná řidička byla asi hodně ráda, když nastal čas a my v Lipové opustili autobus. Následoval oběd na Rychtě a cyklopřesun do Černé Vody.

Při plánování jsem věděl, že poslední část bude po červeném trailu, avšak realita byla krutá a předčila mé očekávání.

První část vedla příjemně v lese po šotolinové a kamenité cestě až jsme přijeli na místo, kde se tato cesta křížila se zmíněným červeným trailem. Tam Zbeňďa zavelel a pustili jsme se dolů, první část docela ušla. Jen se ve mně ozvala zelňačka a záda polil studený pot a já začal rychle hledat, kde bude nejbližší hustý porost. Kolo jsem odhodil mimo stezky a vytvořil rekord ve svlékání cyklistických svršků. Podařilo se, ale, když jsem si uvědomil, že po stezce mohl někdo jet a když by viděl pohozené kolo, mohl začít hledat zraněného cyklistu a našel by něco přikrčené s vyvalenýma bulvama mezi smrčkama, asi by se hodně divil.

Tak nějak s tím sjezdem všichni nějak zápolili – někdy se jelo, někdy se šlo a batohy na zádech dělaly své.

Suma sumárum, jeden defekt, jeden přetržené řetěz a pády Joudy, Krahulíka, Dědy a Špacírů doprovodili náš příjezd na penzion. Tam zazněla otázka kdo nespadl??? A Havárek odpověděl, JÁÁÁ, protože jsem šel pěšky!!!!!

Proběhlo ubytování nějaký pivko a následoval výjezd po okolí, který končil na rybářské baště. Tam proběhly nějaký žebírka, bůček, pivko – prostě jídlo sportovců. Až zaznělo to staré známé a všemi očekávané a mě se chce něco říct – že Zbeňďo!!
Sice to sváděl na to, že jsou mezi námi nováčci a že je to musí naučit. Ale jako první jsem do teho zahučel já!!!!
Následovala objednávka a foto, který se poslalo přecedovi. Následovala odpověď – měls dat kameň – já tě to pořád učit nebudu!!! Přecedo já ten kameň dal a sténě sem tu první losovačku prohrál. Následovaly nějaké další pivka a jak správně tušíte, zazněla z mé strany očekávaná věta – mám nárok na odvetu!!!! Tentokrát to opravdu postihlo nováčka – a zahučel do teho mladé Špacír. Tentokrát si nésu jisté, ale abych přecedovi nekřivdil, kameň mladé nedal. Postupně jsme zaplatili kusy vepřového, až na Peťana, které si pochvaloval výbornýho kapra a svištěli jsme páchat hygienu a přípravu na večerní odvetu. Po hygieně následovalo fačování, lepení bolístek a také likvidace domácích zásob pálenky.

No a pomalu jsme se začali trósit do výčepu. Na čepu Svijany – byl sem pochválené za dres – a začala poklidná konzumace. Aź do doby gdy mladé zavelel – mám nárok …. , a hádéte jak to dopadlo – asi páty kolo losovačky – papír – kameň 8:1, přecedo kua kameň zase prohrál a kameň sem dal kurva JÁÁÁ!!!!!

Mezi tím se z Haváreka stal zdravotní bratr a poskytnul mazání účastnici závodu v orientačním běhu, se kteró potom vedl družné hovor na barové stoličče. Potápěč a Zbeňďa šťóchali kulečník a za mírné konzumace pivka se čekalo na onu větu – mám nárok……. No tak co mě zbévalo, než to říct. Tak sem to řekl a proběhlo několik kol až do teho zahučel Krahulíček – a hádete co dal – no přece KAMEŇ!!!!! Čtvrty losování a po třetí prohrál KAMEŇ! A jelikož byla doba pokročilá a věděli jsme co nás čeká, Peťan nátlaku rozbroukaného Haváreka odolal, přičemž se Havárek snažil neustále odvetu vyprovokovat – choť na griotku a přítomnost atletky dělala svoje!

Peťan odolal a postupně jsme se odebrali k noclehu. Malé pokoj – Zbeňďa a já, velké zbytek. Na rohovó vanu se nedostalo a noc byla přerušována pravidelným hlasitým chrápáním.

To jako první nevydrželi mladí a z pokoje utekli hned po 7 hodině – Mladé špacír pronesl „To je strašny, nic takového jsem ještě neslyšel, druhó takovó noc nevydržim!!!

Den druhý – Ráno jako slušný lidi – hygiena, snídaně – potápeč samozřejmě s pivkem hned v 8 ráno a příprava na červené trail tentokrát v celé délce. Po několika metrech přetržené řetěz potápěča a můj řetěz za kazetó.

Postupně jsme projížděli červené, udělalo se několik fotek až při sjezdu vidím hlóček a mladé Špacír na zemi a drží se za koleno – vybral si nováčkovskó daň a daň za rychlost – trefil ve sjezdu pařez a leťel přes řídítka. Naražená noha bolela, telefon zlomený – byl v kapse – kam na takové trase nepatří. Holt za chyby se platí. Důležity bylo že nebylo nic zlomenýho, ale zbytek dne se jezdilo v bolestech. Tak jsme dojeli do hospůdky u stezek, kde proběhlo pivko, teprvá potom Zbyňďa zjistil, že to není konec a trail pokračuje – to už začali náznaky odvety!! Peťan odolal opět a Potápěč dorazil s opraveným kolem. Následoval dojezd do Černé Vody a oběd na náměstí. Tade opět Peťan veškerém nátlakům odolal a nelosovalo se. Následoval nájezd na Modrou zahájené pádem potápěča před celou zahrádkou – pré to bylo pro pobavení okolí. Tož si to tak šlapu po modré, až slyšim – Dědko jedeš špatně!!! Tak se vrátim pod vedení Zbeňdi, abychom po několika málo kilometrech zjistili, že Děda jel dobře a ostatní to směřovali do jakési prdele. Ke slovu přišlo Joudovo Jabko a návrat tam kde jel Děda – že Zbeňďo!?!? Projeli jsme si modró – tzv. děckó a zjistili jsme, že jenom srabáči začínají na této děcké – my pitomci začali na sředně těžké až těžké a to ještě s báglama na zádech a až potom jsme začali objevovat kózlo ježdění po úzkých cestičkách. Den jsme zakončili opět na rybí baště, kde delší chvíli trvalo, než se zábava rozběhla. Ochutnali jsme znamenité pstruhy vypili pivka a i tady Peťan odolal nátlaku na odvetu. I když při mém odjezdu – byla mi zima – se mohutně snažili losování zahájit – nepovedlo se. Již v tuto dobu někteří začali u domorodců shánět špunty do uší. Postupně jsme se začali sjíždět na penzion, kde v tu dobu končili závody. Opět proběhla večerní očista, štamprdlička domácího moku a troušení do výčepu.

Dal jsem si několik třináctek a po té, co jsem zjistil, že od pátku piju jenom pivo a zelenó, jsem ukončil konzumaci piva a začal jsem pít jujce!!!

Potápěč a Zbeňďa tentokrát vyzvali k souboji pány majitela penzióna a králikářa, kteryho si pojmenovali Františkek. Kulečník vyhráli domácí a během hry zazněla ta věta, na kteró někteří čekali celé deň – Peťan pronesl „Tož mám nárok na tu odvetu“!

Proběhlo několik kol, až do teho zahučel opět mladé špacír – tentokrát nevím co dal. Ten při vědomí, že ho čeká další hlasitá noc do sebe lil zelenó i mimo pořadí a při vědomí, že mu dochází hotovost odkládal odvetu, co to šlo. Ale protože byla chuť a na pokpoji domácí zdroje vyméšlelo se, jak zlegalizovat popíjení přivezené kořalky dole v hospodě – jako záminka poslóžil kulečník a přípitek se spoluhráči. A tak se vypila slivovice – hruškovice až mladé rozvážněvláčným hlasem prohlásil – mám nárok…

Proběhlo několik kok až zůstal Potápěč, Peťan, Jouda a staré špacír. Zahučel do teho staré špacír. Gdo tipuje, že dal KAMEŇ a prohrál neplete se !!!! Seděl a hleděl před sebe a nevěřil co se stalo. Ruku zatnutó v pěst oči vyvaleny jak já v hóští a hlava mu to nebrala. Nakonec prohlásil, já to hru sténě nechápu – a z fóra zaznělo – to nemusíš, hlavně to objedné!!! Utkání v kulečníku skončilo a zábava nějak upadala, chystal jsem se do postele a Havárek se chtěl přidat, když se v tu chvíli na scéně objevila favoritka z minulého dne. To co teď budu psát už znám jen z doslechu. Domorodci začali vracet kola gořalek – Havárek zakotvil na barové stoličce a Potápěč zahájil hodinu zpěvu. Postupně se na pokoj začali trousit méně odolní jedinci. Když byl na pokoji Havárek a uložil se na postel, přišel Peťan a zvěstoval – dole přinesli špunty do uší!! A Havárek na to proč jsi mi jedny nevzal a začal psát SMS Joudovi!!!!

Tož tak končil druhé večer v Rychlebských Horách.

Cesta zpět proběhla v celku klidně, až na služby ČD – kdy přijela dodávka a řidič prohlásit „Kola tam nevlezó“!?!?! Přislíbený byl tranzit jen pro nás – zahájil jsem dopisování s ČD – výsledek pošlu.

V Meteoru cílový pivo a hybaj domů!!!!

Z mýho pohledu vydařená akce s příslibem příští rok znova s objednáním sjezdových kol.

Bajku zdar Dědadědavosavlasafós.

! Pro PŘECEDU – 6 losování a KAMEŇ čtyřikrát prohlál . Asi bude něco špatně !