Máme za sebou syrečkový cyklomarathon, letos druhý v pořadí. Tentokrát jsme neměli k dispozici servisní vůz, proto jsme se vypravili vlakem do Moravičan a odtud 3 km do Loštic.
Na start se nás ze SSPK postavilo tentokrát 5 (Negr+Kadeřnica, Kutcheees+René a Peťan) + 2 spřátelené kusy(Pepan+Radek). Mediálními partnery byli Radvoj + L2 + miniPetan, kteří vše zdokumentovali a fandili nám, ZuKu které to bylo jedno a její ochranka ze Šternberka – Tatarené+Mamarené.
Celkem startovní pole čítalo 250 závodníků,mj.Ján Svorada+jeho team nebo sestry lyžní akrobatky Šárka a Nikola Sudovy. Čekal nás 23km dlouhý okruh poblíž hradu Bouzov, holky ho jely 1x, kluci 2x-tedy 46km. Trať se jela převážně po lesních cestách, sem tam louka.
Takže každý ze svého pohledu:
Renča + Kutcheees:
Na startu René dostala pokyn držet se mě co nejdýl, že ji vytáhnu z nejhoršího a vybudujem dobrou výchozí pozici. Po startu samozřejmě všichni vyrazili jako zběsilí, naprali začátek naplno, takže jsem ji ztratil asi po 300 metrech u sjezdu ze silnice do terénu. Na 2. km jsem dal první držkopád přes maníka v zácpě v lesíku. Pak už se vytvořil vláček, celkem se dalo jet. Na 5.km jsem chtěl jít domů, nicméně krizi jsem překonal a zdárně dorazil k občerstvovačce č.1. Sežral jsem co jsem viděl, doplnil tekutiny a jel dál. Pak při sjezdech následovaly další 2 držkopády , celkem standartní na vyjeté koleji v bahně. U druhé občerstvovačky na asi 20.km jsme se sjeli s Petanem a Negrem a dověděli se, že došla voda. Celkem síla. Naprali jsme do sebe melouni a jeli dál.. Cílem prvního kola jsme projeli svorně všichni tři v čase necelé dvě hodiny. Průměr hroznej, ale trať fakt těžká.
V tom čase někdy přijížděla rené ke druhé občerstvovačce, netuše že není voda. Dostala takovy křeče do nohou, že se vysypala z kola, seděla na zemi , řvala a pěstma si bila do stehen. Naštěstí na dohled byli kluci ze servisu, ti jí natáhli svaly, dali tatranku, nějakej cukr a cosi k pití , chvilku to tam rozcházela a pak dojela statečně do cíle.
Ve druhém kole jsem se blížil na 33.km k takové technické pasáži, kde jsem udělal chybu, pozdě přehodil a urval řetěz. Snažil jsem se to znýtovat, ale prsty mi tak vibrovaly, že jsem to nebyl schopen udržet. Asi po 20-ti minutách jsem marný boj vzdal a odebral se pěšky do cíle s řetězem přes rameno. Takže DNF. Ale pocit bezvadnej, dal jsem si do těla fest. Už se těším na 24.6. – Buřina !!
Petan + Negr + Kadeřnica:
Naše strategie byla nestrhnout se a dojet. Že to nepůjde pohromadě jsme tušili už na startu a přesně věděli po 50 metrech. Ještě jsem měl odvahu asi 2x se ohlédnout, ale strach že někomu vjedu na záda byl silnější a představa hromadného pádu děsivá. Asi na 6 km ve sjezdu bahenním korýtkem mi nějaká fešná slečna udělala myšku a já letěl přes řidítka ve snaze jí neublížit. Celkem v pohodě jsem se posbíral, nasadil spadený řetaz a jel dál. Schnoucí bahno svědilo jak prase, takže krize na sebe nenechala dlouho čekat, zvlášť když jsem si uvědomil, že to celé pojedu ještě jednou. Později mě dojel Peťan, s kterým jsme absolvovali první občerstvovačku a v podstatě celý zbytek závodu. Tímto mu děkuji za podporu, která mi v těžkých chvílích pomohla.
Další průběh závodu byl již u mě bez pádů a jiných nepříjemností, až na ten nedostatek vody, ale měl jsem plný vak na zádech, takže mi to zas až tak nevadilo. Petra hlásila jeden nepříjemný pád s naraženou sanicí, cvaknutím zubama a kousnutím se dovnitř tváře. Jinak jsme byli všichni moc spokojení a šťastní, že jsme to dokázali a na takhle těžké trati se nám podařilo dojet bez vážnějších úhon. Píšu to i za Peťana, doufám že se mnou bude souhlasit.
Ještě chci touto cestou poděkovat Ráďovi a Leně, kteří se o nás bezvadně starali, nosili nám baťohy, kola, fotili, kamerovali a hlavně nás přijeli podpořit v našem snažení. Díky moc.
Na závěr musím zmínit účast-neúčast p. Mouseho. Všichni jsme ho netrpělivě očekávali na startu, nicméně milý Pepa beze slova vysvětlení nedorazil. Později jsme se z důvěryhodného zdroje dověděli, že na vině byl Poutník. Je to škoda, protože jinak všichni členové krom Toma, který měl defekt zdárně dokončli tento náročný závod.
Pepan + Radek:
Jelikož jsme byli na takovéto akci poprvé a nevěděli co nás čeká, měli jsme plány od A do Z. Start se docela vydařil. K prvnímu občerstvení sem došlapal docela v klídku, potkali mě jen malé kolize v závodním štrůdlu. Na mě vždy voda zbyla, čímž se rozvážnějším kolegům spolušlapačům omlouvám, že jsme jim to my uspěchaní vypili. U Bouzova mě potkalo trocha smůly s přehazovačkou, čehoš využil Radek a došlápl si mě. Cílem prvního kola jsme projeli společně ( Radek ho napřed objel jelikož si myslel že ty oranžové koberce se přejíždět nemají [holt poprvé na závodech ]).
Druhé kolo proběhlo bez větších kolizí. Jeli jsme stále spolu až do Bouzova (nemám to místo od té doby rád), kde sem chytl defekta. Pak už sem viděl pouze Radovi záda a v cíli to dělalo 18 minůt. I tak jsem velice spokojen se závodem a těším se na další.
Poprvé na závodě, takže to podle toho taky vypadalo, už na startu se mi třásly kolena a to jsem ještě nevěděl, co mě čeká. Je pravda, že jsme měli s Pepinem trať z 80% projetou předem, ale těch 20% jsme docela netušili, takže jsem vcelku čuměl, co pořadatelé na nás všechny nachystali. Samozřejmě Pepu jsem ztratil hned po startu (jako vždy to napálil), veškerá strategie společného hecování a podporování tedy padla. V prvním kole jsem sebou párkrát švihl na zem, ale jen kvůli tomu, že někdo spad přede mnou a já nestihl vyšlápnout (mám tejden boty s nášlapama, takže se není čemu divit). Nejdřív jsem si myslel že 1. občerstvovačku jen tak proletím a pojedu dál, ale byl jsem po těch kopcích úplně mrtvej a nakonec rád, že jsem tam dorazil. Byly tam pěkný „slečny“, jel jsem pryč a těšil se na druhej úsek. Okolo Bouzova jsem se snažil někoho držet, ale zase jsem spadl a než jsem našlápl, nikde nikdo. Pak jsem naštěstí dohnal Pepina a 1. kolo jsme dojeli spolu. O mém projezdu cíle prvního kola raději nebudu nic říkat (holt 1. závod). Druhý kolo se mi jelo docela dobře, už to bylo docela roztrhaný, takže žádný zácpy a mohl jsem si jet, někdy i jít, podle sebe. Jeli jsme společně s Pepou, ale před občerstvovačkou jsem ho nějak ztratil (asi jsem měl víc sil, či co). No a vlastně od té doby jsem valil do cíle sám, předjel jsem několik borců, několik předjelo mě a bylo z toho 99. místo. Ještě jsem mohl o místo poskočit (nějakej chlápek, ročník 47), ale v cílové rovince už nebyly síly. Jinak ale naprostá spokojenost, těším se na další akci.