Naše první ostrá vyjížďka se dělila na dvě fáze.
Ta první vypukla někdy asi 6 dní před odjezdem, kdy se náš nový čekatel Havárka začal ptát na důležité věci, jako např. zda si má vzít bundu, kolik si vzít peněz, jestli si má vzít svačinu, jak to bude ve vlaku, kudy se jde na nádraží a jestli má brát kolo. Já jsem před ním utekl, Radim myslim taky, ale schytal to Petan, který mu vše vysvětlil. Já jsem mu pak den před odjezdem asi po osmi ztracených hovorech omylem vzal telefon, a na opětovnou otázku zda si má brát svačinu jsem mu odvětil, ano vem si svačinu, pokud budeš mít hlad. Spokojeně mi poděkoval a mohlo se jet.
Fáze č.II.
Ráno pod mrakem, osádka Negr, Kadeřnica, Petan, Olda, Havárka se svačinou (měl asi pul kila uzenyho ve šrutce) a Toto69. Na Vsetíně ležela v kolejišti Marčéla, naša pruvodkyňa, kamoška, cyklovalaška a autor trati v jedné osobě, vlastním tělem bránila odjezdu přípoje-valašské strely směr Užgorod.
Start v Lidečku směr vrchol Javorníků, hned stoupák asi 3km. Nahoře zlom, v Pulčíně prostě konec cesty, terén a drsnej padák lesem , šutry, voda, blato, maso. Začala klasická cross country, řvali jsme blahem. Zatím bez deště, pod mrakem. Pak odměna v podobě sjezdu až doooolůůů na kolibu v Huslenkách, u Bečvy, romantika, Gambrinus, česnečka. První záporné body fasuje Olin za objednávku desítek místo Pilsnera. Panuje dobrá nálada, mraky se honí, sem tam vysvitne sluníčko, kotáry božské všude okolo, Marčéla se potutelně šklebí a udává azimut směr vysílač, nejdrsnější krpál v širém kraji. Při prvních výkřicích že to není možny a že jak se na takovym svahu vubec udrži ten asfalt jen opakuje…a bude hůůř, bude hůř…
Na tuto chvíli ovšem čekal Petan. Shodli jsme se že musel celou noc drbat, protože byl vyskákané , pytel prázdné….nastříkl do sebe dva gely nejasného složení, vyhnal řetěz nahoru a během pár minut zmizel kdesi ve svahu. Naše skupina se rozdělila na několik podskupin. Já s Olinem jsme se drželi zásady, mužeš zastavit, ale neslezu kdyby čert na koze jel, pak byla skupina pěší Negr a Nehoda, Marčéla si jela svoje klasicky na o tři kola těžší převod a kdesi dole umírala Kaderníčka. Když jsem dojeli naprosto zdevastovaní na vrcholek, seděl tam Petan už asi 20 minut. Kochačka, focení, firma Olda-Vrata Brány Rolety Markýzy postavil provizorní stativ, společná fota a jupí hřebenovka směr Vsetín. Asi po 20-ti minutách přišla bez varování brutální průtrž, krátká, vydatná. Pak zase slunce a neskutečný singly lesem až dolů do města několik kilometrů v kuse, převýšení parádní, členité, zátočiny…no nádhera…ječeli jsme nadšením Závěrečný klesoň nikdo nesjel bez držkopádu, všichni se hezky vyváleli v blatičku, tak to má byt.
No jo, návštěva minipivovárku se musela omezit na terasu, padaly z nás kusy sraček,, všeobecný posměch hostů nad našimi dyzajny, mňam jidlo, 14-ka pivo Valášek ležáčék, pak 12-ka pivo, losovačka-hned v prvnim kole Marčéla cvakla šlybovyce a rychle na Emila. Rychlík Emil Zátopek nás uvítal v plné zbroji, vypadali jsme brutálně. S Petanem jsme všechny táhli skrz celý vlak odzadu směr lokomotiva, ze zkušenosti z průzkumu jsme věděli, že za mašinkou na nás čeká chlastací vagonek. Bylo to překvapení pro zbytek skupiny. Všichni uvítal tuto variantu s nadšením, krom Negra, dlouholetého abstinenta, který musel být opět svědkem našeho organizovaného ožírání pomocí klasické losovačky, kterou prohrál Petan a Kaderníčka, Pilsneři a Budvárek a kořaly tekly proudem.
V Olomouci jsme dostali bezva nápad, dorazit se na kurtech v Hodolanech, což Olda ani Negrduo neakceptovali. Konec vim mlhavě, nějaky vodky a černá hora.
Zvláštní poděkování patří valašce Marčéle, tak hezkou trať , ve které bylo uplně všechno, jsem snad ještě nejel.
Good bajk
Tom Toto Kutcheees